Žila jsem s manželem deset let, duše na duši. Neměli jsme žádné problémy. Studovala jsem doma s dcerou, občas jsem pracovala na částečný úvazek. Dělala jsem manikúru. Sousedé, přátelé atd. nemohli chodit do práce. Plně jsem se věnovala výchově své dcery. Bral jsem ji s sebou, vodil ji, chodil na procházky, odpočíval, trávil volný čas.
Můj manžel je v práci. Večer speciální večeře, vždy romantická. Celkově jsme navzdory letům žili jako novomanželé. Manželovy příbuzné jsem nikdy osobně neviděla. Na svatbě byli z jeho strany jen přátelé. Upřímně řečeno, myslela jsem si, že je to pro něj drsné, a snažila jsem se toto téma nerozvíjet.
Ale najednou mi řekl, že k nám přijede na návštěvu jeho matka. A mlčel jako dělostřelec, nic neříkal. Začal kouřit dvě krabičky denně. Cítím, jak je nervózní, ale stále mlčí.
Ukázalo se, že ho matka kdysi opustila a dala ho do sirotčince. Byla totiž závislá na alkoholu a vedla nemravný způsob života. Nyní toho velmi lituje. A teď, ve stáří, je sama a nemá kam jinam jít než ke svému synovi. Soužití s tchyní, která je jen šéfová, mě netěší a manžela také nemohu odmítnout.
Rozhodl jsem se počkat na její příjezd a nechat věcem volný průběh. Tchyně přijela o tři dny později. Prostřela stůl a oblékla se. Čekala jsem na jeho matku. Přišla, jako by byla majitelkou mého domu. Je cítit kouřem. Svého návyku se nedokáže vzdát. Přestože těch návyků bylo hodně, manžel se rozhodl, že si ji u nás nechá, aniž by se se mnou poradil.
V mnoha ohledech se začal radit pouze s mou matkou a já s dcerou jsme ustoupily do pozadí. Nedávno tato žena založila v bytě požár. Inu, matka je matka, musela to zkusit. Opravu provedla na vlastní náklady, protože manželův plat už dva měsíce chodí její matce. Nemá žádné oblečení ani boty, takže si musela všechno koupit od základu.
Celkově si připadá, jako by lasička byla povolána z Měsíce. Upřímně řečeno, štve mě, že s ní jím ze stejného nádobí. Snažím se po ní talíře důkladně umývat, ale to jsou všechno maličkosti. Když jsme byli pryč, začala jsem si všímat, že to všechno dělá v kuchyni. A umývat po ní koupelnu je prostě k nevydržení! Jednou jsem se v práci unavila a vzala si půl dne volno.
Rozhodl jsem se přijít domů a odpočinout si. Jdu do svého bytu a tam je několik cizích lidí, kteří vůbec nejsou tvůj typ. Těmto mužům nemohu říkat jinak. Nutí mou dceru, aby jim prostřela stůl. Řekli, že tu budeme sedět jako v restauraci. Zavolal jsem policii a vyhodil tchyni z domu. Teď spí na ulici s bezdomovci. Manželovi řekla: “Jestli chceš žít se svou matkou, dveře jsou otevřené, jdi, prosím tě”.
