Před rokem můj manžel opustil rodinu, potkal jinou ženu, kterou miluje; mě nikdy nemiloval. V té době jsem nemohla chodit do práce, mladšímu synovi byl teprve rok a půl a starší syn chodil do školky. Měla jsem jen sestru, ale ta žije v jiném městě.”
“Řekni, že děkuji, že ti můj syn tak dlouho platil. Ano, platí, a ty peníze nezměnily počasí v našem domě. O rozvod jsem nežádala, neměla jsem čas, měla jsem dvě malé děti. Tchyně mi nepomáhala, přijela jednou za měsíc, občas přivezla ovoce pro děti. Otec se na jejich výchově nepodílel. Chtěl jiné děti, od nové ženy. Rok jsme tak žili, pak jsem šla do práce a bylo to jednodušší.
Tchyně mi řekla: “Můj syn bude mít brzy dítě, tak zažádej o rozvod, chci, aby měl vnuk otce a úplnou rodinu. V té době byla tato žena v pátém týdnu těhotenství. Neodolal jsem a šel jsem ji předložit k pitvě. Ve stejný den měl můj manžel autonehodu. Ležel v nemocnici a lékaři mu řekli, že nebude moci chodit.
Tchyně mi tehdy zavolala a řekla: “Vezmeš si manžela z nemocnice, potřebuje péči…” – Já? Ty jsi manželka, ještě ses nerozešla, Táňo, ten hajzl, zbavil se mého dítěte, protože můj syn je v nepořádku. Moje povinnosti manželky skončily, když odešel, i když máme děti.
Na ničem mu nezáleželo. Rok nechtěl ani vidět své děti. Opustil nás, zradil nás. Ať se o něj postará jeho vlastní matka, která ho tolik miluje. Tchyně si vzala syna domů. Už se uzdravuje.
Už jsme se rozvedli. Tchyně se neuklidnila, chodí a všem vykládá, že se stará o syna na stará kolena, že já, jeho žena, jsem ho potřebovala, když měl peníze, a když se stal platným, rozvedla jsem se s ním. Mnoho lidí ji v tom podporovalo a mně říkali, že jsem se zachovala nečestně. I když mě s dětmi nepotřeboval, když byl zdravý. Přemýšlím, že si pronajmu byt a nastěhuju se k sestře, ta na mě čeká.
