Mé drahé děti! Zítra mě přijdete navštívit, protože mám výročí. Uvidíte, že stárnu. Buďte prosím trpěliví a snažte se pochopit, jakou životní etapou procházím…
Pokud vám já nebo táta budeme vyprávět něco, co jsme vám říkali před rokem, pokud budeme opakovat stále stejné příběhy, nepřerušujte nás a neříkejte otráveně: “To už jste mi říkali.
Před pár minutami”… Jen poslouchejte. Prosím. Zkus si vzpomenout, když jsi byl malý a já ti četla pořád dokola stejnou pohádku, dokud jsi neusnul. Když řeknu, že se teď nechci koupat, nezlobte se a neobtěžujte mě. Místo toho si vzpomeňte, jak jsme vás jako děti přemlouvali, abyste se večer po náročném pracovním dni osprchovali.
Moc se vám to nelíbilo, že? Když vidíte, jak jsem neznalý, pokud jde o nové technologie, dejte mi čas, abych se to naučil. A nedívej se na mě tak… Pamatuješ, jak jsem tě trpělivě učil, jak dělat něco nového? Jak jsem tě každý den učila, jak se oblékat, česat, řešit složité životní problémy… Přicházejí dny, kdy si budeš stále ostřeji všímat, že stárnu.
Mějte se mnou prosím trpělivost. A snažte se pochopit, co prožívám, když se snažím pochopit vaše pomůcky a Skype…
Pokud někdy ztratím myšlenky nebo nit rozhovoru, dejte mi čas, abych si vzpomněl, o čem se bavíme. Nebuďte nervózní. Nebuďte netrpěliví ani arogantní. Jen věz, že nejdůležitější je pro mě být s tebou. V mém srdci budeš vždycky na prvním místě…
