Můj manžel zemřel před 4 měsíci. Zůstala jsem sama s pětiletým dítětem. Bezprostředně po této události za mnou přišla tchyně a začala mluvit o tom, jak rozdělit společně nabytý majetek. Bydleli jsme v bytě, který můj manžel zdědil po své babičce z otcovy strany.
Ukázalo se, že tchyně měla zájem pouze o nemovitost. Její chování mě velmi urazilo a už jsem ji nechtěla vidět. Kromě toho byl tento byt jediným místem, kde jsme mohli s mým dítětem žít. Tak přišla a řekla, že chce svůj podíl.
Vysvětlila, že byt chce jako pojistku na stáří. Dříve jí pomáhal syn, ale teď už nemá nikoho, musí se o sebe postarat sama. Byla si jistá, že já bych se o ni ve stáří nepostaral, proto chtěla podíl. Měli jsme ale půjčku na rekonstrukci bytu, která mi zůstala.
Pak si manžel vzal půjčku i pro tchyni. Slíbila manželovi, že bude splácet ze svého důchodu, ale nesplnila to. S penězi, které jsem měla, jsem sotva uživila své dítě, a kdybych dala byt tchyni, co bychom si počali?
Zeptala jsem se svého právníka a ten mi vysvětlil, že tchyně má právo požadovat od tohoto bytu velmi málo. Poradil mi, abych s tchyní našla společnou řeč a neutrácela peníze za soudní spory. Ale tchyně se neuklidnila. Teď poslala příbuzné, aby mě přesvědčili, ale já jsem se rozhodla jít až do konce.
Ve skutečnosti se tchyně o dceru svého syna vůbec nezajímá.
Pokud chce nechat svého vnuka bez domova, půjdu do toho naplno. Věřím, že s každým člověkem je třeba mluvit jeho vlastním jazykem. Pokud chce byt, ať se ho pokusí získat.
