Daču máme už dlouho. Když jsme s manželem odešli do důchodu, začali jsme se o ni aktivně starat. Opravili jsme ho, vysadili stromy a květiny.
Můj manžel vyrábí víno. Většinu času sem s manželem jezdíme: od jara do října. Nikdy jsme neměli žádné problémy se sousedy. Pokud se vyskytly drobné konflikty, vyřešily se domluvou. Neexistovaly ani žádné ploty a hranice pozemků byly libovolné. Byli jsme rádi, že daču nalevo od nás koupila žena středního věku, a ne nějací mladíci. Ti by pořádali opilecké večírky. A teď je klid. Měsíc v domě nikdo nebyl.
Pak v červenci přijela žena s dítětem, pravděpodobně vysazená nějakým mužem. Druhý den ráno odjel. Týden jsme s nimi nemluvili. Nepoznali jsme se navzájem. Pak přijel znovu její manžel a rozhodl se s námi setkat. Řekl nám, že si koupili daču a že jeho žena s dítětem tu bude do konce léta. Bude sem jezdit a odjíždět, protože má práci. Na práci na pozemku si od nás půjčil lopaty a další nářadí. Rádi jsme mu je vrátili
. Večer je vrátil a v neděli odjel. Tehdy to všechno začalo. Několikrát jsme viděli otisky dětských bot poblíž našeho záhonu s jahodami. Ale nic jsme neřekli, protože jsme neměli žádné důkazy. Pak mi vytáhli všechny květiny.
Tři dny jsme nebyli na dače, ale ani tam nebyly žádné jahody. Opět jsme nic nedělali: bylo pozdě, chtěli jsme spát. Druhý den ráno sousedka nevěděla, že jsme se vrátili, a opět se s dítětem procházela po okolí. Vyšli jsme ven a zeptali se jí, co tam dělají. Nevěděla, co má říct, ale pak řekla, že se jen procházejí se svým dítětem.
Dítě drželo květiny z mé zahrady. Když jsme odcházeli, hodila je na zem. Řekl jsem jí, aby to rostlinám nedělala a aby je posbírala.
Pak se dívka rozplakala, ale já jsem nekřičel, vysvětlil jsem jí to v klidu. Pak na nás ta žena začala zvyšovat hlas, že jsme urazili její dítě. Můj manžel jim řekl, co potřebovali vědět. Že se několikrát vloupali na náš pozemek a dělali si, co chtěli.
Pak žena vzala dítě za ruku a šli domů. Týden jsme je neviděli. Nevycházeli z domu. V tu chvíli dorazil manžel rodiny a téměř okamžitě k nám přiběhl, aby nám vynadal. Ukázalo se, že jsme napadli jeho nebohou ženu. Nenechali jsme ji jíst jahody. Nic jsme neřekli, nic jsme nedokázali. Neměli jsme na to odvahu. Prostě jsme se rozhodli postavit plot a nekomunikovat s nimi. Chceme klidný život na venkově, ne boj.
