Anya byla přijata do porodnice dlouho před porodem: její těhotenství bylo v poslední fázi obtížné a lékaři nechtěli riskovat, a tak se chystala porodit ne jedno dítě, ale hned dvě. Nastávající mamince byl nabídnut plánovaný císařský řez, ale ona opravdu chtěla rodit sama, a tak se lékaři rozhodli, že to zkusí – na operační sál by ji vždy stihli odvézt.
Anna a její manžel měli navíc smlouvu na partnerský porod a hippurgové nemají rádi cizí lidi na operačním sále.
Annin porod začal pozdě večer, okamžitě byl vyrozuměn její manžel, který dorazil jen o dvacet minut později, a my jsme je převezli na předporodní oddělení. Protože Anya nerodila poprvé, věděla, co se po ní chce, chovala se rozvážně a rozumně a ve čtyři hodiny ráno se narodilo první dítě.
Dítě okamžitě vykřiklo a porodní asistentka jí pogratulovala k narození první dcery. Otec si však místo obvyklé radosti vynutil úsměv a okamžitě se obrátil ke své ženě. O deset minut později se narodila druhá holčička.
Maminka se šťastně usmívala, ale novopečený tatínek se rozplakal, a nezdálo se, že by to bylo z dojetí. Samozřejmě jsme si dělali starosti, ale maminka jen mávla rukou a řekla: “Nevšímejte si ho, za hodinu přijde.
Jsou to naše pátá dvojčata a jsou to zase holky. Moc si přál alespoň jednoho kluka, ale nebylo mu přáno, tak byl naštvaný.
Ale dcery má rád, takže všechno bude v pořádku.” A skutečně: když jsme druhý den před porodnicí sledovali houf rozkošných holčiček, které v čele s tatínkem vázaly balónky a křičely na maminku, že ji milují, uvědomili jsme si, že v této rodině je opravdu všechno v pořádku. Ale táty nám bylo líto.
