Jsem lékař. Během své lékařské praxe jsem toho viděl hodně… Když starý, nemocný člověk, loučící se s rodinou, klidně mluví o závěti, je to děsivé, ale přesto pochopitelné.
Prožil svůj život a nyní, unaven bojem s nemocí, chce dokončit své pozemské záležitosti tím, že dá věci do pořádku. Když však podobná slova stejně klidně pronese šestileté dítě, je to děsivé. Já, šedesátiletý muž, lékař, jsem opustil Andrijovo oddělení, přišel do své ordinace a rozplakal se z bezmoci…
Andrijovi byly tři roky, když si začal rodičům stěžovat na bolest. Ti ho okamžitě odvedli k lékařům. Jeden lékař za druhým. Celkem chlapce vyšetřilo deset lékařů, ale nikdo nedokázal konkrétně odpovědět na otázku, jakou nemoc dítě má. Inzerce Teprve po šesti měsících byla stanovena konečná diagnóza. Jedná se o vzácné onemocnění.
Vyskytuje se u jednoho dítěte z milionu. A bohužel je téměř nevyléčitelná. Prakticky proto, že vždy existuje šance na zázrak. Naděje, že se dítě uzdraví, byla velmi malá, ale byla. Rodiče ho vzali na léčení do Izraele, Německa a Švýcarska.
Bohužel veškerá snaha rodičů a lékařů byla marná. Chlapec strávil poslední týdny svého života v naší nemocnici. Snažili jsme se alespoň zmírnit jeho utrpení. Andriy nedávno oslavil šest let. Jednoho dne si chtěl promluvit s rodiči. Sestra pozvala Andrijovu maminku a tatínka do jeho pokoje.
Byl jsem přítomen i já. Na první pohled bylo jasné, že rozhovor bude vážný. Chlapec vypadal jako dospělý muž. “Mami, tati,” začal, “chtěl bych vás požádat o jednu věc. Je to moje poslední přání. Slib mi, že ho splníš. Všichni věděli, že chlapci už nezbývá mnoho času. A věděl to i on sám. Nikdo se tedy Andrije nesnažil přesvědčit, že se uzdraví.
Jeho matka začala plakat a otec ji vzal za ruku a řekl: “Slibujeme.” Slyšel jsem jiné matky a otce, jak si stěžují, že jejich děti potřebují léky, aby se uzdravily. Chci, aby mi je vzali a dali je těm dětem. Ještě téže noci chlapec zemřel… Díky němu se lékařům podařilo vyléčit pět dětí. Věřím, že se na ně Andrij dívá z nebe a užívá si s nimi života…
