Tetiana pracovala v květinářství. Sněžilo a byla velká zima. Byla velmi unavená a spěchala domů. Před ní stál muž.
Žena ho chtěla obejít, ale on ji zastavil. – Promiňte, mohl byste mi pomoci? Pak jí muž začal vyprávět, že mu někdo ukradl věci. Když vystoupil z vlaku, aby chytil zloděje, vlak odjel. Taťána mu nevěřila.
Myslela si, že je to jen další muž, kterému imponují reklamy na akční filmy. Bože, proč mi nikdo nevěří?” Muž zavrtěl hlavou. Pak zvedl hlavu a smutně se zadíval na oblohu. Taťáně ho bylo líto. Rozhodla se, že ho pustí dovnitř. Michail se šel osprchovat a Taťána mu začala shánět oblečení.
Ve skříni byly nějaké bratrovy staré šaty, tak si je vzala. Žena ohřála polévku pro hosta. Tou dobou měla přijet její matka a ona doufala, že se opozdí, jinak by viděla svého muže a všechno by špatně pochopila.
Její naděje nebyly oprávněné. O chvíli později otevřela dveře matka. Nechápala, co se děje, a začal výslech. Zanedlouho vstoupil do kuchyně Michail. Pozdravil ji trochu rozpačitě a provinile. Taťána si uvědomila, že zaslechl jejich rozhovor. Muž se posadil ke stolu. Požádal o telefon, aby mohl zavolat dceři a říct jí, že se na svatbu nedostane, ale Michailův kolega, se kterým obchodoval, pro něj brzy pošle auto.
Taťána se toho muže nechtěla pustit, za těch pár hodin se pro ni stal jako rodina. Její matka ho měla také ráda a už dlouho chtěla svou dceru provdat. Uplynuly tři týdny. Taťána pracovala třicátého prvního prosince.
Venku stál Santa Claus a mluvil s vedoucím obchodu. Taťána jeho hlas dobře znala. Nakonec k ní přistoupil Otec Vánoc: “Věděl jsem, že pracuješ, tak jsem se rozhodl tě překvapit, abych tě rozveselil. Zabralo to?” Michail se na Taťánu s nadějí podíval. O měsíc později odjela s Michailem do jiného města. Matka byla za svou dceru velmi šťastná. Novomanželé byli také velmi šťastní
