Můj syn se téměř před deseti lety oženil s rozvedenou ženou. Ona už měla dceru z prvního manželství. Nádherné dítě jménem Christina. Nebo Khrystia, jak jí říkala její matka. Přijal jsem Kristýnu jako svou vnučku.
Nikdy jsem svá vnoučata nedělil na příbuzné a nepříbuzné. Synově rodině jsem pomáhala, jak jsem mohla, někdy penězi, někdy péčí o vnoučata, aby si manželé mohli odpočinout. Se snachou jsme se nehádali.
Ale nebyli jsme si nijak zvlášť blízcí. Její bývalý manžel pravidelně platil výživné na dceru, ale nechtěl se s ní stýkat. Před rokem se Khrystia vdala. inzeráty Můj syn a já jsme na svatbu nebyli pozváni. Říkali, že svatba je jen pro rodinné příslušníky. Ukázalo se, že já a můj syn jsme pro ně cizí lidé. Já jsem v pořádku, ale můj syn, který ji deset let vychovával, není rodina? A otec, kterého policie pouze omluvila, je rodina? A já jsem se cítila špatně.
Přijala jsem ji za svou, starala jsem se o ni jako o vnučku… Ale mlčela jsem, abych zachovala klid v rodině. Můj syn tu urážku také spolkl, i když z jeho tváře bylo jasné, že takové zanedbávání bolí i jeho.
Dva měsíce po svatbě jsem zdědil byt. Byl to jednopokojový byt. Pronajímal jsem nájemníky a měl jsem dobrý příplatek k důchodu. Před několika dny mi volala snacha. Řekla mi, že Khrystia je těhotná, že mladí lidé nemají peníze na pronájem bytu, a požádala mě, abych do bytu, který pronajímám, pustila vnučku a jejího manžela.
Ukázalo se, že když se chodí na svatbu, není to rodina. A když nemáš kde bydlet, tak jsem rodina, babi. Ještě jsem jí neodpověděla. Ale pravděpodobně to udělám.
Někdo si možná myslí, že je zbytečné pamatovat si urážky, ale já nehodlám “chápat a odpouštět”. Dokonce se divím svému synovi, jak mohl s touto ženou po takové urážce dál žít!
