Na vysoké škole se o Iru staral student z technické školy. Byl to hubený, vytáhlý a uhrovitý kluk. Byl to milý člověk, ale jí se vůbec nelíbil. Nešikanovala ho jako ostatní dívky, ale Paulovi upřímně řekla, že se jí vůbec nelíbí.
Ira, stejně jako většina dívek v jejím věku, snila o princi. Poté se z jejího života jednoduše vytratil. Čekala na svého prince v bílém mercedesu. Vzali se, když dokončila vysokou školu. Ira nikdy nechodila do práce a starala se hlavně o domácnost. Její manžel jí připadal dokonalý. Byl pohledný a bohatý. Brzy se jim narodil syn. Po narození dítěte se Igor velmi změnil.
Začal fňukat a zvedat ruku na svou ženu. Ira doufala v to nejlepší a nic nedělala. Jednoho dne ji ošklivě zbil. Sousedé uslyšeli z jejich bytu křik a zavolali policii. Igor byl převezen na policejní stanici. Protože na něj nepodala stížnost, byl brzy propuštěn. Když se vrátil domů, našel Iru s dítětem venku.
Dívka seděla na studených dlaždicích ve vchodu a hlasitě plakala. Malý chlapec jí utíral slzy: “Mami, neplač. Ira zůstala na ulici bez peněz a bez střechy nad hlavou. Její rodiče před několika lety zemřeli a oni neměli domov. Dívka neměla kam jít.
Ira si začala myslet, že je nyní nucena dát svého syna do sirotčince. Pak se ale otevřely dveře sousedního bytu. Larisa Ivanovna, když spatřila dívku, zavrtěla hlavou a pozvala ji dál: “Jsi blázen, Ir, měla sis někde najít práci, když sis všimla, že tvůj manžel nestojí za nic. Neměla jsi žít s takovým člověkem.
Ale ty nejsi ufňukánek. Vím, že nemáš kam jít. Můžeš bydlet v mém bytě. Stejně se stěhuji ke svému synovi. Postavil mi dům na svém pozemku. Ira byl s touto nabídkou velmi spokojen. Později se ukázalo, že Larysin syn je Pavlík, který se o ni kdysi staral. Stal se z něj skutečný fešák a prosperující podnikatel. Ale už bylo pozdě. Byl ženatý a šťastný.
