Ve svých 82 letech už nejsem tak zdravý a aktivní jako dřív, ale stále hospodařím na svém hospodářství a zahradě sám a nespoléhám se na své děti.
Na můj dům, který jsem postavila společně se svým zesnulým manželem, mám mnoho šťastných vzpomínek. Náš městský byt jsme přenechali synovi, když se oženil, a sami jsme se sem přestěhovali. Brzy poté se mu narodilo dítě. Po manželově smrti však syn na mě jako by zapomněl a nechal mě žít samotnou. Inzerce Sousedé, zejména jeden mladý muž
– Kosťa – se zapojili do pomoci s opravami a dalšími pracemi, přičemž odmítli jakoukoli finanční kompenzaci za svou pomoc.
Kosťa mi také pravidelně pomáhal s jídlem a léky. Cítil jsem, že mě vlastní rodina zanedbává, a tak jsem se rozhodl napsat závěť ve prospěch Kosti jako projev vděčnosti.
Moje rodina, která o mě projevovala pramalý zájem, si ode mě nic nezasloužila.
Když se o závěti dozvěděl můj vnuk, spěchal mě navštívit, ale bylo už pozdě. Cítil jsem, že je zbytečné měnit názor, když jsem byl asi dvacet let zanedbáván. Mýlil jsem se ve svém rozhodnutí?
