Minulý měsíc mi bylo nabídnuto povýšení, pokud budu souhlasit s dlouhou služební cestou. Nabídka je obecně velmi výhodná, ale já jsem dlouho váhal.
Jak bych mohla na tři týdny opustit manžela a pětiletého syna? Nejsou zvyklí žít beze mě. Zároveň by povýšení mohlo vyřešit mnoho našich finančních problémů.
– “Nevím, co mám dělat,” řekla jsem, když jsme s mou blízkou přítelkyní Olyou pily v kuchyni čaj. – “No, o čem máš přemýšlet? Jdi, je to investice do tvé budoucnosti!” -A co tvůj syn? Přijde pozdě z práce, kdo ho vyzvedne ze zahrady?
A Míša vůbec neumí vařit. A jeho rodiče, víte, žijí v regionu. – “To nic není! Podpořím tě, příteli, přivedu ti syna ze zahrady a nakrmím tvou rodinu. Pracuji na dálku a bydlím v sousedním domě. Není to pro mě vůbec složité. -Opravdu? Samozřejmě!
Vydechla jsem úlevou a poděkovala Oljovi. Během své nepřítomnosti jsem Oljce často volal a vyptával se jí na situaci.
Říkala, že je všechno v pořádku. Služební cesta skončila o týden dřív a proběhla v pohodě, rodině jsem to neřekl, chystal jsem se udělat překvapení. A teď jdu po schodech a slyším známé hlasy.
– “Mish, proč potřebuješ Věru? Já jsem objektivně krásnější! Miluju tě už dlouho, proč to prostě nezkusíš? Vera se to nikdy nedozví! Vstaly mi vlasy na hlavě, poznal jsem hlas své kamarádky. S Oljou jsme kamarádky už sedm let a netušila jsem, že je to takový chladič! Vyšla jsem na naše patro a málem jsem ji za vlasy vytáhla z naší budovy. Potom už se lidem nedá věřit.
