Nina a Arthur se vzali před čtyřiadvaceti lety. Arthur začínal podnikat a Nina studovala druhým rokem na univerzitě v jejich městě.
Brzy se Arthurovo podnikání rozjelo a on navrhl, aby se přestěhovali do Kyjeva. A své ženě poradil, aby se studiem úplně skončila: „Na co potřebuješ titul, když nás všechny dokážu uživit? Nina tedy studií zanechala a starala se o domácnost. Měli hospodyni, takže Nina vařila jen pro svého milovaného manžela.
A dbala na to, aby hospodyně poctivě plnila své povinnosti. Nina také dbala na svůj zevnějšek, aby se manželovi stále líbila. Děti neměli, protože Artur je nechtěl. I zde žena poslouchala svého manžela. Takto žili. Pořídili si čtyřpokojový byt v Kyjevě, venkovský dům, tři auta a mnoho dalších drobností… A pak přišlo překvapení.
Artur si domů přivedl novou, mladou ženu. A nabídl Nině, aby si sbalila věci a odstěhovala se z jejího domu. Kam by šla? Její jedinou rodinou byla matka, která žila ve vzdálené vesnici. Artur dal své ženě dokonce sto tisíc rýnských. „Na poprvé, než se usadíš,“ řekl.
Nina chtěla za tyto peníze nejprve odjet k moři, ale přátelé jí to rozmluvili: „Dokud si nedáš život do pořádku, neutrácej za maličkosti! Pak jí ti samí přátelé poradili, aby se obrátila na soud a rozdělila si společně nabytý majetek.
Nina sama tomu vůbec nerozuměla. Její manžel přece vždycky řešil všechny problémy mimo kuchyni. Její přátelé však našli známého právníka, který prakticky zdarma posoudil Nininy šance na úspěch, pokud by Artura zažalovala.
Ukázalo se, že žádný majetek není zapsán na Arthurovo jméno. Právně je nahý jako sokol. Šance na prokázání, že veškerý majetek patří jemu, je mizivá. Ale je to tak bezvýznamné a tak drahé, že právník Nině nedoporučil, aby se do tohoto řízení pouštěla…
A teď, roztřesená v autobuse na cestě do matčiny vesnice, Nina přemýšlí, kde udělala chybu, proč se dostala do této situace.
