Ve svých 68 letech jsem se naučil, že není možné předvídat, kam vás cesta zavede. Jsem úspěšný podnikatel, vlastním malou firmu, která dobře vydělává. I přes svůj věk stále pracuji a žiji sám ve svém prostorném domě. Mé první manželství trvalo téměř 20 let a s manželkou jsme měli dvě děti, syna a dceru.
Když se však moje žena zamilovala do svého šéfa, požádala o rozvod. Nechal jsem jí náš byt a soustředil se na svou práci, což vedlo k ještě většímu úspěchu. inzeráty
O čtyři roky později jsem si koupil velký dům na venkově a najal Marii, aby mi pomáhala se o něj starat.
Z Marie se vyklubala skvělá hospodyně a nakonec jsme se do sebe zamilovali a vzali se. Byla o patnáct let mladší než já, ale velmi dobře jsme si rozuměli. Strávili jsme spolu 25 krásných let a žila s námi i její dcera.
Po Mariině smrti mě přišla navštívit moje vlastní dcera a navrhla mi, abych se vrátil ke své bývalé ženě. Ta nyní žije sama a moje dcera si myslela, že by bylo dobré, kdybychom žili společně v mém domě. Já jsem však tuto nabídku odmítl, protože moje bývalá žena mě opustila a vybrala si jiného muže a v průběhu let se z nás stali cizí lidé.
Dcera na tom stále trvá a tvrdí, že by bylo zábavnější žít spolu a že by pro ni bylo snazší se o nás postarat. Ale já vím, že nemyslí na nás, ale na to, aby se co nejdříve dostala z bytu.
Nechci žít s bývalou ženou a doufám, že svého rozhodnutí nebudu nikdy litovat.
