Vzpomínám si na slova, která mi řekla moje matka, když jsem rodila svého syna. Když se teď ohlížím zpět, uvědomuji si, že její slova byla prorocká.
Když jsem se vrátila z porodnice domů, stála mi matka po boku a pomáhala mi starat se o novorozeného syna. Dala mi následující radu: “Pořiď si dceru, protože tvůj syn s tebou bude jen do svatby a pak budeš úplně sama.
” Tehdy jsem moc nechápala, co tím myslí. inzeráty Mně představa dcery nevadila, ale manželovi ano, protože jsme si nemohli dovolit vychovávat dvě děti v našem malém bytě.
Čas plynul a naše finanční situace se výrazně zlepšila. Kvůli svému věku a zdravotním problémům jsem však již nemohla mít děti. Nyní je mi čtyřicet devět let a můj syn je již ženatý. Těšíme se na příchod našich dvojčat – vnuček.
Cítím se však osamělá, protože syn nám volá jen jednou týdně, a i to většinou jen proto, aby nám pověděl o svém životě a zkontroloval nás. Je to na hony vzdálené blízkému vztahu, který jsme měli dříve. Chybí mi doby, kdy jsme spolu trávili čas a mluvili o všem.
Nevím, co mám dělat, aby se situace změnila. Můj manžel je z této situace také rozrušený. Nevychovávali jsme syna, aby byl tak odtažitý a lhostejný.
