Již více než 20 let žiji sama. Vychovávala jsem svou neteř, která osiřela ve čtvrté třídě. Vždycky pro mě byla jako dcera, ale když se osamostatnila, úplně na mě zapomněla. Sousedé často pomlouvali, že jsem ji špatně vychovala, ale já jsem znala situaci lépe a jejich řeči jsem ignorovala…
Zvlášť dobrý vztah jsem měla se sousedkou, která bydlela na mém patře. Často jsme si povídaly a chodily spolu na čaj, ale nakonec svůj byt prodala a přestěhovala se do nového domu.
Byla jsem smutná, ale měla jsem z ní radost a byla jsem ráda, že jí děti vytvořily příjemné podmínky. Do tohoto bytu se brzy nastěhoval mladý pár. Jednoho dne mě zdvořile informovali o chystané rekonstrukci. Jejich starost mě dojala.
Když mě poprvé navštívili, všimli si mé staré kuchyňské linky a nabídli mi, že mi ji vymění. Nejprve jsem odmítl, ale oni trvali na svém a nainstalovali novou.
Nemohla jsem zadržet slzy štěstí a vděčnosti. Naše přátelství sílilo a často jsme se navštěvovali. Jednou jsem jim vyprávěl o své lásce ke kondenzovanému mléku, což byl luxus, který jsem si nemohl dovolit.
K mému překvapení mi druhý den darovali roční zásobu. Jejich gesto mě opět dohnalo k slzám. Loni mi nabídli, že mi zrekonstruují byt. A nyní bydlím ve zrekonstruovaných prostorách. Jeden mladý pár mi daroval kotě a slíbil, že mi s jeho potřebami pomůže.
Jejich upřímná laskavost mi připomněla, že štěstí lze najít v každém věku, i když jste už mnoho let sami.
