Po škole odjel náš syn Myroslav do Kyjeva na univerzitu a zůstal tam. On, jeho žena Zina a jejich syn žijí v malém městě nedaleko hlavního města, zatímco my s manželem žijeme ve vesnici v jiném regionu. Synovu rodinu samozřejmě nevídáme příliš často.
Navštívili jsme je při narození vnuka a podruhé, když mi snacha pomohla navštívit několik specialistů z hlavního města, a to bylo vše. Obecně s manželem nejsme příznivci městského hluku, nejsme na to všechno zvyklí, je nám lépe na vesnici. Děti k nám jezdí doslova dvakrát do roka, většinou na nějakou rodinnou dovolenou. Takhle žijeme.
Minulý týden měla švagrová Zina pětatřicáté narozeniny a už předem nás pozvali na oslavu. Inzerce S manželem jsme se rozhodli, že půjdeme, v okresním centru jsme vyměnili peníze za dolary, protože Miroslav říkal, že je lepší dávat obálky.
Slavili jsme v restauraci, bylo tam dvacet lidí, skoro všichni, kromě dohazovačů, jsme byli cizí. Dárky se dávaly nějakým zvláštním způsobem: na samostatném stole byla krabice na “obálky” a ti, kdo dávali jiné dárky než peníze, je tam dávali.
Ale nebylo to to, co nám s manželem zkazilo svátek, ale to, že jsme s manželem neměli v den výročí u snachy co jíst.
Víte, my jsme prostí lidé, jsme zvyklí na normální jídlo, a na oslavě neměli ani brambory, ani normální saláty. Místo toho měli sushi, nějaké saláty z mořských řas a mořských plodů, rukolu a podobně, kebab z mušlí a nějaké další nesmysly. Ani jako sladkost nepodávali dort, všichni pili kávu s nějakými tvarohovými koláčky a my jsme si objednali čaj.
K pití bylo nějaké fragolino a koktejly, žádné normální víno, žádné bílé víno. Zkrátka, obrázek si uděláte sami. Takže na konci večírku, když mladí tančili a starší se šli nadýchat čerstvého vzduchu, jsem s klidným svědomím vytáhl z dárkové krabice naši obálku s 200 dolary.
Nevím, jestli si toho Zina všimla. Ale je mi to jedno, nejeli jsme takovou dálku, abychom hladověli. A to jsme ty peníze tak těžce šetřili a potřebujeme opravit stodolu a traktor s pojezdem je rozbitý, na jaře budeme muset koupit nový… Zkrátka, žádný peníz není zbytečný, tak ať je.
Jaká je dovolená, takový je od nás dárek, myslím.
