Kosťa, syn šedesátileté Tamary, jí jednoho dne zavolal a řekl: “Mami, jsme čtyři a ty jsi sama. Pronajmeme ti byt na předměstí a budeme ho platit sami.
Kosťovi je 35 let, má ženu a dvě malé děti. Po svatbě si přivedl manželku do domu, kde žil se svou matkou. Zůstali tam. Původně chtěli novomanželé našetřit na zálohu na dům, ale ukázalo se, že to nebude tak snadné. Ceny šly nahoru, zisky dolů.
Odložili to na lepší časy, ale ty z nějakého důvodu nikdy nenastaly. A teď o svém bytě už dlouho nemluví. Vždyť se zdá, že bydlí ve velkém bytě se vším všudy a v pohodlné čtvrti. Inzeráty –
Vnoučata mi rostou před očima, vidím je každý den, ale někdy je to prostě k nevydržení být s nimi. Uvědomuji si, že už o mě nemají zájem. Společné bydlení trochu pokazilo vztah mezi matkou a snachou. Vydržely to jen tak tak. -“Jediné východisko v této situaci,” říká Tamara, “je, že mladí lidé půjdou do pronajatého bytu. Chápu, že je to pro ně se dvěma dětmi těžké.
Ale naše čtvrť je elitní, tady vhodnou variantu nenajdou. Ať jdou do regionu nebo někam na periferii. A nedávno Kosťa navrhl, abychom pro jeho matku pronajali byt a zůstali v tomto dvoupokojovém bytě.
– Na co potřebuješ dvoupokojový byt? Stačí ti garsonka. Do práce už nechodíte a stejně nemusíte utrácet peníze a čas za dopravu. Pokud si pronajmeme byt v blízkosti hlavního města, je tam les, čistý vzduch a vlídnější lidé.
Když se nám zasteskne, stačí nasednout na vlak a za půl hodiny jsme tam. Sejdeme se na nádraží, slibuju. – “Ani na to nemysli. Jdi ven a pronajmi si byt sám. Budete také potřebovat čerstvý vzduch. Kdo má podle vás v této situaci pravdu a jak může najít východisko z této obtížné situace?
