Yulia musela jít ven ve sněhové bouři, i když losa opravdu vidět nechtěla. Cestou domů si na autobusové zastávce všimla babičky. Bylo to zvláštní, protože stará paní seděla sama a dívala se dolů. “Babičko, ty na někoho čekáš?” zeptala se Julie.
“Ne, čekám na tebe jen já, zmrzneš, vezmu tě někam do tepla. Julie si zavolala taxi a odjela s babičkou domů.
Yulia doprovodila babičku do koupelny a šla do kuchyně udělat rychlou večeři. Když se babička najedla, sedly si spolu do obývacího pokoje a Julie se chtěla zeptat, co se babičce stalo, ale neodvážila se začít.
Pak jí babička začala vyprávět: “Mám jediného syna Kosťu, porodila jsem ho pozdě v osmatřiceti. Musela jsem syna vychovávat sama, bylo to velmi těžké. A Kostík vyrostl takový zlobivý.
Nakonec jsem ho vychovala já, šel na univerzitu, pak do práce. Přišel čas oženit se a on měl snoubenku Mayu.
Ale Maya mě neměla ráda, nechápu proč. V tu chvíli se Juliiny oči naplnily slzami. Její babička pokračovala: “Pořád mi naznačovala, že jsem v třípokojovém bytě zbytečná. A pak otěhotněla a neváhala mi do očí říct, že jsem zbytečná. Pak Maya zjistila, že máme rodinné prstýnky, a dostala záchvat vzteku, proč je nemá na prstech. A takové záchvaty vzteku byly každý den. A dneska řekli, že jdeme do obchodu koupit oblečení pro miminko. Ale nechali mě na autobusové zastávce v neznámé oblasti a odjeli. Po tomto příběhu se babička rozplakala. Julii se chtělo brečet taky… jak mohla nechat vlastní matku venku na mrazu. Od toho dne zůstala babička s Julií.
Po práci chodila za Julií s výbornými koblihami nebo koláči. Večer spolu sledovaly televizní pořady. Julie si tuto milou starou paní velmi oblíbila. Jednoho dne přišla domů a zjistila, že televize hraje velmi hlasitě.
Bylo to zvláštní, protože babička ji před dívčiným příchodem domů ztlumila. Julie vešla do předsíně, do kuchyně, do pokoje – babička tam nebyla. Jen dveře do koupelny byly otevřené a babička ležela na podlaze.
Yulia okamžitě zavolala záchranku a policii. Její babička ještě ten den zemřela. Uplynul měsíc a pak se na Juliině pracovišti objevil muž v drahém obleku: “Kdo jste, paní? Jakým právem si berete, co mi patří? Dojdu spravedlnosti, u soudu tě z toho vytřesu. Ukázalo se, že babička přepsala svůj byt a rodinné kruhy na Julii a jejímu synovi Kostikovi a jeho přítelkyni Maye nezůstalo nic.
