Saša, jediná dcera v matčině rodině, odešla žít ke vzdáleným příbuzným. Bydlela u nich a studovala. Vystudovala a získala dobrou práci.
Dobře se vdala a rozloučila se s problémy svého života. Její matka, světlovlasá žena jménem Táňa, se dala dohromady s pracovitým mužem. Také pracovala, žili si dobře a měli dostatek. Saško měl syna. Často jezdil k matce s rodinou různými auty. inzeráty Saškova matka měla sousedku Věru.
Věděla o všech všechno. Všechno, co předpověděla, se splnilo, ať se snažila sebevíc. Saša stavěl nový velký dům s domkem pro služebnictvo. Pozvala svou matku a jejího manžela, aby u nich bydleli.
Tanya prodala dům, který zdědila po tchyni, ale byt stále není na prodej. Vaše dcera vás žádá, abyste se stal jejím sluhou. Budete se muset starat o domácnost a vodit vnuka do školy a váš manžel bude muset sekat trávník a mýt auta. Co když to nezvládneš?” “Budeš se moci vrátit, kam budeš chtít,” řekla sousedka Věra. Táňa mávla rukou a odešla.
O několik dní později odešly bydlet ke své dceři. Po nějaké době se vrátili se stejnou nemocí a byli hospitalizováni v nemocnici.
Brzy se jejich sousedce Věře podařilo zjistit, proč se tak rychle vrátili: “Říkám vám, mají velký dům a k rodičům přistavěli ještě domek pro služebnictvo. A jedli jako bohatí: brokolici a mořské řasy, dokonce ani máslo ne. Taky nebylo s kým mluvit, všichni byli ve svých pokojích. Nechápu, proč tam Tanya šla.
Děti mají své oblíbené lidi, své vlastní děti, a rodiče jsou jen máma a táta. Je lepší žít daleko od svých dětí, aby jim byly blíž.” Věra už si užívala, že má pravdu, ale bylo jí líto Táni: “Ať má jejich život šťastný konec. Ať je jejich dcera šťastná, i když není s nimi. “Je těžké připustit, že nějaký Věřin soused potřebuje vyslechnout,” přiznala si Táňa.
