Před třemi lety jsem se vdala, a i když jsme žili odděleně, jeho rodina bydlela nedaleko a vídali jsme se téměř každý den.
Po narození našeho syna mi však neustálé návštěvy jeho rodiny začaly působit problémy. Byla jsem vyčerpaná péčí o dítě a potřebovala jsem pro něj zavést rutinu. Požádala jsem jeho rodinu, aby mi před příjezdem zavolala, zda je vhodná doba, protože jsem nechtěla, aby rušili spánek mého syna.
Moje rodina moje přání chápala a respektovala, ale manželovi příbuzní, zejména jeho matka a sestra, mé žádosti nebrali vážně. Jen se mi smáli, a když jsem manžela požádala, aby s nimi promluvil, odmítl s tím, že nemůže matce zakázat návštěvu vnuka.
Tato situace trvala dva měsíce a já byla blízko bodu zlomu.
Jednou večer, když jsem uložila syna do postele, přišla manželova sestra a tchyně znovu bez ohlášení, přestože už u nás strávily celý den.
Rozhodla jsem se jim dát za vyučenou: sbalila jsem si tašku, chytila taxíka a odjela k rodičům, aniž bych o tom někomu řekla. Druhý den ráno jsem přišla domů a našla manžela, jak spí s naším synem v náručí, a jeho rodiče nikde. Po této události nás měsíc nenavštívili a nyní volají předem a ptají se, zda je vhodná doba k návštěvě.
