Jmenuji se Alice. Příběh mé rodiny není jednoduchý a příjemný. Když mi bylo pět, moje matka a otec se rozvedli. Moje matka požádala o rozvod, která si našla někoho jiného a pak se znovu vdala. Otec na mě nikdy nezapomněl: platil alimenty a bral mě na víkend k sobě.
Vždycky jsem cítila jeho lásku. Pak si otec našel manželku, jmenovala se Veronika. Byla vdovou se dvěma dětmi od prvního manžela. S Andreou a Natalií jsme rychle našli společnou řeč. Stále více jsem si užívala víkend s tátou. V otcově rodině jsem se cítila jako ryba ve vodě, nechtěla jsem se ani vrátit domů.
Moje matka porodila dvě děti, chlapce a holčičku. S nevlastním otcem se rozhodli začít podnikat, ale něco se pokazilo-přišli o spoustu peněz. Nahromadilo se tolik dluhů, že museli prodat velký byt v centru města a přestěhovat se do dvoupokojového bytu na okraji. Pro naši pětku to bylo hodně těsné.
Pak otčím začal pít. Máma šla do práce. Musela jsem hlídat bratra a sestru. Jednou jsem si sbalila věci a odstěhovala se k tátovi. Pak už jsem svou matku nikdy neviděla. Jediné, co jsem věděla, bylo, že moje sestra a bratr byli uneseni a matka byla zbavena rodičovských práv. Otčím zmizel.
Žila jsem v otcově rodině. Teta Veronika a její maminka, Babička Anja, mě zbožňovaly. Roky ubíhaly. Teď je mi 34 let. Vdala jsem se a mám dvě děti. Děti tety Veroniky-Andrey a Natalie-se také usadily.
Když zemřela babička Marie, matka mého otce, odkázala mi svůj dům. O rok později můj otec nečekaně odešel. Protože jsem dostala dům od babičky, byt odkázal Andreji a Natálii a mně si nahrál auto.
Byla tam i chalupa. Jen ne úplně vyčerpaný. Rozhodli jsme se ho neprodat, ale jen opravit a vyzdobit, abychom tam mohli přijet a trávit čas s rodinou.
…Když moje máma zjistila, že babička a otec jsou pryč, našla moji adresu a přišla za mnou. Je to 20 let, co jsme se naposledy viděli.
– Slyšela jsem, že ti babička nechala dům a co ti nechal otec? – zeptala se máma. – Máš bratra a sestru! Kde je spravedlnost? Musíš se o to podělit. Není to vaše dědictví, je to společné dědictví po otci a babičce. Prodejte všechno a rozdělíme peníze na tři lidi.
Ale řekla jsem, že se o nic podělím, a požádala jsem ji, aby odešla. Možná je to špatné, ale nic jí nedlužím. To už není moje matka, to je cizí člověk. Ona i děti, které měla s druhým manželem, jsou mi naprosto cizí. Už mám bratra a sestru Andreu a Natálku.
Podařilo se nám dokončit chalupu a teď se tam často potkáváme. Bereme s sebou i tetu Veroniku. Všichni jsou moje skutečná rodina.
