Nejdřív si vyměnili pohledy a posměšné úšklebky. Potom přišly otevřené posměšky, které ani neskrývali.
— Hele, kluci, koukněte — řekl jeden a naklonil se blíž. — A když ti ublížíme, co uděláš? Utečeš? … Aha! Zapomněl jsem, že ty běhat neumíš.
Klukům to přišlo hrozně vtipné. Dívka ani nezvedla hlavu.
Druhý k ní přišel s rukama drzě strčenýma v kapsách:
— Víš, moje máma říká, že lidé skončí na vozíku kvůli velkému hříchu. Tak co jsi provedla ty? Komu jsi přechodila cestu?
— Ale no tak — přidal se třetí. — Mě zajímá něco jiného… Jaký motor má tvůj vozík? Elektrický? Nebo se taky musíš nabíjet?
Smích byl čím dál hlasitější — hrubý, předváděcí, jako by si užívali pocit moci nad někým, kdo nemůže vstát a odejít. Jeden z kluků ji dokonce začal hladit po tváři. Bylo to odporné a nechutné.
— Hele, kluci — řekl ten nejdrzejší — co kdybychom ji projeli po chodbě? A pak, když bude chtít, může jet s námi domů.
— Nebo ji sjet výtahem dolů bez brzd — dodal druhý.
Smáli se, vtipkovali a ponižovali ji, naprosto přesvědčeni, že se jim nic nestane. Lidé kolem odvraceli zrak — báli se zasáhnout nebo dělali, že nic nevidí.
Ale kluci si ani nedokázali představit, kdo ta dívka ve skutečnosti je a co je velmi brzy čeká… 
Pokračování v prvním komentáři 
Dívka vytáhla telefon, zapnula přední kameru a klidně nahrála:
„Tohle se mi děje právě teď. V roce 2025. Ve státní instituci, v zemi, kde jsou práva lidí s postižením chráněna. Lidé se mi smějí, myslí si, že se neumím bránit. Sdílejme tohle video a ukažme všem, že nejsme slabí.“
Video trvalo 12 sekund. Kluci si toho ani nevšimli. Všechno jim došlo až druhý den.
Když dívka zveřejnila video na svém blogu — projektu o životě s postižením, který sleduje 18 milionů lidí.
Za pět hodin mělo video 8 milionů zhlédnutí. Za deset hodin o tom věděla celá země.
Novináři, ochránci lidských práv, policie — všichni přijeli k soudu situaci vyšetřit.
Dva kluky vyhodili z bezpečnostní agentury. Třetí byl odvolán z funkce na obecním úřadě. Ostatní dostali pokuty za urážku a ponižování lidské důstojnosti. Komentáře přicházely po tisících — všichni stáli na straně dívky.
Ironií bylo, že ona nikoho neobviňovala. Jen ukázala pravdu.
A ti, kteří se smáli a říkali: „Ty se neumíš ubránit,“ se náhle stali lidmi, kterým se začali vyhýbat i jejich vlastní známí.
