Večerní slunce zapadalo za borovicemi, když Logan Price zabočil se svým pick-upem na štěrkovou příjezdovou cestu k malému domu na okraji města Asheboro, v Severní Karolině. Barva na obložení domu vybledla do šeda a poštovní schránka se nakláněla dopředu, jako by byla unavená. Logan pevně svíral volant a napětí v jeho hrudi bylo těžší než výstroj, kterou nosil celý rok v Iráku.
Na tento okamžik myslel během každé písečné bouře a každé bezesné noci: na okamžik, kdy znovu uvidí svou sedmiletou dceru. Grace.
Dvůr byl zarostlý. Světlo na verandě viselo na jediném drátu. Když vyšel ven, vzduch voněl vlhkými jehličkami a něčím nehybným. Tiše zavolal: „Grace?“ Jeho hlas se ztratil v tichu.
Zaklepal na dveře a čekal. Nikdo neodpověděl. Žaluzie byly stažené a za nimi se pohyboval nejasný obrys, ale nikdo nepřišel. Pocit neklidu mu svíral krk. Logan obešel dům a jeho boty křupaly v pleveli. Pak to uslyšel – slabý hlas, který nesl vítr.
Zvuk vycházel z malé kůlny za domem. S bušícím srdcem k ní přiběhl. Když otevřel dveře, zatajil dech.
Grace seděla na špinavé dece, po tvářích jí stékaly slzy, měla rozcuchané vlasy a malými rukama svírala okraj svého kabátu. Na pažích měla slabé modřiny. Zvedla hlavu a široce otevřela oči.
„Miláčku,“ zašeptal a poklekl. „Co se ti stalo?“
Zavrtěla hlavou. „Maminčina kamarádka řekla, že jsem zlobivá. Zlobivé děti spí tady venku.“
Na okamžik se svět ponořil do ticha. Pak se v Loganově hrudi střetly vztek a nedůvěra. Objal ji svou bundou a opatrně ji zvedl.
„Půjdeš se mnou,“ řekl.
„Prosím, nenuť mě se vracet,“ prosila a přitiskla se k jeho krku.
