Noc byla chladná, i když podle kalendáře byl začátek května. Clara seděla na okraji postele v jejich malém bytě ve městě, s očima červenýma od pláče, a její myšlenky bloudily mezi vzpomínkami a plány do budoucna. Telefon občas zavibroval – zpráva od kamarádky, zmeškaný hovor od Mariany, tchyně. Ale od Tomáše… nic. Žádná zpráva.
Následujícího rána se Clara probudila brzy, i když téměř nespala. Uvařila si hořkou kávu a podívala se z okna na spící město. Její myšlenky se ubíraly k synovi. Spal dobře? Dovezl ho Tomas bezpečně? Srdce se jí sevřelo. Takhle to dál nemohlo pokračovat.
Kolem poledne zazvonil domofon. Tomas stál před dveřmi a držel Luce za ruku. Chlapec se unaveně, ale upřímně usmál a vrhl se matce do náruče. Tomas nic neřekl. Clara také ne. Ale jejich pohledy říkaly víc, než byli schopni vyslovit za všechna ta léta.
„Clara…,“ začal Tomas, ale ona ho přerušila:
Noc byla chladná, i když podle kalendáře byl začátek května. Clara seděla na okraji postele v jejich malém bytě ve městě, s očima červenýma od pláče, a její myšlenky bloudily mezi vzpomínkami a plány do budoucna. Telefon občas zavibroval – zpráva od kamarádky, zmeškaný hovor od Mariany, tchyně. Ale od Tomáše… nic. Žádná zpráva.
Následujícího rána se Clara probudila brzy, i když téměř nespala. Uvařila si hořkou kávu a podívala se z okna na spící město. Její myšlenky se ubíraly k synovi. Spal dobře? Dovezl ho Tomas bezpečně? Srdce se jí sevřelo. Takhle to dál nemohlo pokračovat.
Kolem poledne zazvonil domofon. Tomas stál před dveřmi a držel Luce za ruku. Chlapec se unaveně, ale upřímně usmál a vrhl se matce do náruče. Tomas nic neřekl. Clara také ne. Ale jejich pohledy říkaly víc, než byli schopni vyslovit za všechna ta léta.
„Clara…,“ začal Tomas, ale ona ho přerušila:
