Šálek se převrátil a horká tekutina se rozlila na Helenin obličej. Žena krátce vykřikla, překvapená a nemocná a hosté vyskočili ze židlí. Eva zděšeně přiběhla k matce a snažila se otřít tváře vlhkým hadrem.
– Marku, Zbláznil ses?! – křičela, plakala.
Helena se třásla a snažila se zvednout. Oči se jí rozzářily bolestí a tváře jí silně zčervenaly. Jedna ze sousedek, paní Nováková, rychle přinesla misku se studenou vodou a položila ji na stůl.
– Udělej studený obklad! – přikázala pevně.
Marek těžce dýchal, jako by stále nevěděl, co udělal. Vykřikl slova mezi zuby.:
– Už roky mě ponižuje! Jako bych vůbec nepočítal!
Eva se na něj podívala s takovou nenávistí, že se sama bála vlastních pocitů. Vše, co společně vybudovali, se během okamžiku zhroutilo.
– Vypadni z mého domu! – křičela. – Okamžitě!
Mark se pohnul ke dveřím, aniž by kálel, ale byl drzý. Popadl kabát a zabouchl dveře tak silně, že se ozvala skla.
Helena slabým hlasem zašeptala::
– Dceruško … neplač. Přežiju to. Ale musíš se bát o sebe, ne o mě.
Eva se však nemohla uklidnit. Ruce se jí třásly, když na obličej matky aplikovala další studený obklad.
Paní Nováková ji táhla stranou:
– Musíte to nahlásit policii. Ten muž je nebezpečný. Pokud to udělal tady, před svědky, zvažte, co by mohl udělat, kdybyste byli sami.
Noc se nesla ve Varšavě, ale v malém bytě nikdo nezavřel oči. Eva seděla u matčiny postele a byla vzhůru. Věděla, že od této chvíle se její život navždy změní.
Druhý den šla na policejní stanici. Třásla se, ale mluvila pevně. Řekla všechno a svědci-sousedé a příbuzní — potvrdili každé její slovo.
Marek byl předvolán k výslechu. Snažil se zůstat v klidu, ale v očích měl úzkost. Už to nebyl sebevědomý manžel, ale člověk, který si uvědomuje, že ztratil rodinu, respekt a možná i svobodu.
Eva při pohledu na matku poprvé po dlouhé době pocítila sílu. Věděla, že ji čeká těžká cesta, ale rozhodla se: už nikdy nenechá nikoho ponižovat její matku.
Tak skončil večer, který měl být oslavou. A i když rány bolely, v jejich životě začala nová kapitola. ❤️
