Ráno se probudila příliš brzy. Valja obvykle spala pozdě, zvláště když byla sama ve vile, ale tentokrát se její tělo probudilo samo — napjaté, ostražité, jako by něco předtáčelo.
Vyšel naboso na verandu. Obloha byla mléčně šedá, tráva byla mokrá od rosy a vzduch voněl po spáleném dřevě. Její pohled se zastavil u koupelny. Odtud už proudí tenký proud kouře.
– Zapálil … – zašeptala.
Pomalu tam chodil. Dveře do koupelny byly zavřené. Když ji strčil, otevřela se bez zvuku-jako by na ni čekali.
Stál zády k ní. Jen s ručníkem kolem pasu. Pára mu stékala po ramenou, zádech a ztrácela se někde v pase. Jeho svaly se plynule pohybovaly s každým nádechem.
– Všechno jsem připravil. Pokud chcete … můžu vás otřít, ” řekl tiše, aniž by se otočil.
Chtěla říct ne. Ustupte, uzavřete se do sebe. Ale její hlas předběhl:
– Víte vůbec, co děláte?
Otočil se. Jeho oči byly klidné. Neměli jsme žádné otázky ani rozpaky. Jen bezpečnost. Mužský.
– Říkal jsem ti to. Umím všechno.
Překročila práh. Ručník v ruce se třásl. A ona sama se třásla-strachem, vzrušením, něčím hlubším. Protože byla naživu.
Vzal svazek větviček vrby, naložil ji do vody a opatrně položil na ramena. Pomalu se jí dotýkal. Jako člověk, který se nejen dotýká těla, ale poslouchá ticho mezi kostmi.
– Nic jste mi o sobě neřekl. Ani jméno, ani odkud jste, ” zašeptala.
– Opravdu to chcete vědět? – jemně odpověděl. – Nebo prostě chcete zapomenout, kdo jste… a kolik vám je let?
Podívala se mu do očí. Hluboko. Nepředstírej to.
– Chci zapomenout.
…To, co následovalo, nebyl záblesk vášně. Byl to dlouhý, tichý rituál. Jako modlitba beze slov. Každý pohyb-přesně, každý povzdech-je rozdělen. Ten ji ale nezískal. Vyslechl ji. Svým tělem. Rukama. Svým dechem.
Druhý den ráno byl pryč.
Bez vzkazu. Bez vysvětlení. Žádné stopy.
Její první myšlenka byla, že něco ukradl. Zkontroluj bedny, Zlatý klíč, skryté peníze. Všechno bylo na svém místě.
Pouze na parapetu — úhledně složený ručník … a dvě šišky.
Neplakala. Seděl na verandě, držel ruce na klíně a dlouze se díval na silnici. Nečekal na něj. Ale něco v ní čekalo.
Od té doby se každé jaro vrací do vily. Ještě než rozkvetou stromy. Před včelami.
Čistí koupelnu. Připravuje nový ručník.
A vždycky nechá dveře … lehce pootevřená.
Pokud … vrátí se.
