Nastalo ticho, ve kterém jsem slyšel jen svůj vlastní tlukot srdce.
“Vidíš, Pista…”hučela, když se třásla,” tvůj syn netuší, jaká je jeho žena hloupá slepice. Neudrží ani vlastní Kalhotky.”
Můj tchán odfrkl, ale jeho oči hořely a opravdu mě to vyděsilo.
Odtáhl jsem se od dveří a položil ruku před ústa. Ve mně kolovala myšlenka: není to náhodné, dělá to záměrně, aby mě ponížila, aby dokázala, že paní domu může být jen ona.
Tu noc jsem nespal ani mrknutí. Můj manžel pokojně dýchal vedle mě, nic netušil, a já jsem se otočil a přemýšlel: mám mu to říct? Nebo se znovu ucukne? Co když mě obviňuje?
Ráno jsem nabral odvahu. Otevřel jsem komodu a řekl nahlas, aby můj manžel slyšel:
– Podívej, zase mi chybí moje věci!
Ani nezvedla oči z telefonu:
– No tak, musí být v tašce.
– Ne, – třásl se mi hlas. – Viděl jsem je včera … přijít. Tvoje matka.
Můj manžel se najednou posadil.
– Cože? Zbláznil ses?
V tu chvíli vešla do pokoje paní Ilona-na sobě moji podprsenku, sotva schovanou pod županem.
– Co je to za hluk? zeptal se medovým hlasem,ale jeho oči zamrzly.
Můj manžel na ni zíral zmrzlý. Poprvé viděl, co jsem řekl, na vlastní oči.
– Máma… co je tohle?
– Takže? – sarkasticky plácl. – Vaše snacha nemůže být skutečná žena. Ukázal jsem ti jak.
V místnosti bylo ticho. Oči mého manžela na mě blikaly a jeho tvář zčervenala hněvem a hanbou.
– Jak se ti vedlo… – zaťal jsi pěst, – jak jsi mohl?
– Sklapni! zvolala paní Ilona. – Žil jsem pro tebe celý život! A teď ten malý nikdo tady nechce převzít velení?
Šlápl na mě, jako by se na mě snažil přijít. Ale pak mezi nás nečekaně přišel tchán, který tiše seděl na chodbě.
– To stačí, Ilono. Překročil jsi své hranice.
Žena zbledla.
– Ty jsi taky proti?
Tchán sklopil oči.
– Oko.
Ilonin župan spadl na zem, moje spodní prádlo z něj problesklo. Vypukl z něj tlumený vzlyk a pak vyběhl z místnosti.
Můj manžel ke mně přistoupil s třesoucími se rukama.
– Odpusť mi. Nevěřil jsem ti. Ale teď… Už sem nikdy nevkročíme.
A rozzlobeně zabouchl zásuvku komody, jako by celou věc zastavil.
Zpoza dveří přefiltroval hysterický výkřik mé tchyně-ale pro nás její hlas už nic neznamenal.
