Viktor a Olga se měli velmi rádi. Narodila se jim dcera a život se jim dařil. Jenže v poslední době bylo Olze čím dál hůř. Odvezli ji do nemocnice na vyšetření, ale ukázalo se, že už je pozdě. Nedalo se nic dělat.
O šest měsíců později Olga zemřela. Viktor zůstal s dcerou v náručí. Po letech, když dcera dospěla, se rozhodla jít studovat medicínu, aby zachraňovala lidské životy. Chtěla to a také to udělala. A pak se přestěhovala do jiného města a vdala se. Viktor tak zůstal v bytě sám. Úplně se změnil, stal se uzavřeným a nespolečenským. Skoro s nikým nemluvil. Jednoho dne byl v práci svátek, všichni kromě Viktora byli pryč. On řídil auto. Po zábavě ho kolegyně Svitlana požádala o svezení domů, protože se právě chystali odjet.
Viktor souhlasil. Cestou mu Svitlana vyprávěla všechny drby z týmu. Ukázalo se, že o Viktorovu pozornost usilovalo mnoho dívek, ale on si jich ani nevšiml. Bylo neobvyklé to slyšet. Když se Viktor vracel domů, upoutala jeho pozornost jedna žena. Vyšla z obchodu se dvěma taškami. Jedna taška byla roztržená a ona začala sbírat jablka, která z ní vypadla.
Viktor k ženě okamžitě přiběhl a začal jí pomáhat. Odnesl jí tašky domů a žena pozvala Viktora na čaj. Ten souhlasil, i když ho to překvapilo. Nad šálkem čaje se Viktor a Svitlana dali do řeči. Bylo na ní něco domáckého, jemného, útulného… Pak si Viktor uvědomil, že je velmi podobná jeho zesnulé ženě Olze, stejně milá a laskavá.
– “Zítra mám narozeniny, tak přijď ke mně.
Nemám moc hostů, jen kamarádku a jejího manžela. Tak přijď, jestli nemáš čas,” řekla Svitlana rozpačitě. Viktor slíbil, že přijde. Koupil obrovskou kytici bílých růží a Svitlaniny kamarádky ho srdečně přivítaly, hned si padly do oka. Celý večer všichni vtipkovali. Viktor se v kruhu tak milých lidí doslova otevřel, stal se z něj člověk, jakým byl před Olžinou smrtí. Když hosté odešli, Světlana Viktora políbila. Znamenalo to, že jeho city jsou vzájemné. -“Jako by tě za mnou poslal Bůh, Viktore. Můj muž zemřel při autonehodě, ale byl tvou kopií. Všechno to do sebe zapadá. -A ty, Světlo, vypadáš úplně stejně jako moje žena. -Hádám, že nebesa už za nás všechno rozhodla, takže musíme být spolu.
