Víťa byl jediným synem Marie Petrovny. Marie Petrovna byla učitelka, která milovala čistotu, pořádek a dodržování režimu. Tak se stalo, že se v mládí při výuce na nižší střední škole zamilovala do učitele tělesné výchovy, ale ukázalo se, že je těhotná. Na potrat už bylo pozdě, musela porodit a otec dítěte přešel na jinou školu. Od raného dětství měl Víťa vášeň pro sport, ale aby mu nepřipomínal otce, snažila se Marie Petrovna přimět syna, aby se věnoval vědě. Díky matčinu vedení Vitia vystudoval vysokou školu a nyní pracuje. Jeho osobní život se nevyvíjel dobře.
Jednoho dne však Viťa přivedl Lidočku do domu: Dívka bez okolků vstoupila do domu a v botách vešla do kuchyně.
– “Tak především, dobrý den, jmenuji se Marie Petrovna. -Ano, slyšela jsem… šlechtická učitelka. – “Lydie, nechceš něco k pití?” zeptal se Víťa. – “Zelený čaj se smetanou, ale pospěš si. Marii Petrovně stoupl krevní tlak, protože s jistotou věděla, že tuhle dívku vidí poprvé a naposledy.
– “Mami, s Lídou jsme si zažádaly o byt. Budeme teď bydlet spolu. Jenomže Lídu vyloučili z univerzity, takže je taky mimo kolej. -Kde budeš bydlet ty? No, s tebou. Nebo spíš u Vita, je to jeho byt,” řekla Lida a usrkla čaje. Mladí lidé šli do Víťova pokoje. Druhý den se na dveřích pokoje objevil zámek. Lída zamkla pokoj, i když šla na pět minut do koupelny.
Večer můj syn řekl: -“Mami, já a Lída budeme mít brzy dítě. Víš, v bytě není dost místa. Možná bys mohl jít na chvíli k tetě Světle na vesnici. Jde o to, že potřebujeme zařídit dětský pokoj. -Takže mě vyhazuješ z mého vlastního bytu? Synu, to jsem od tebe nečekal. Marie Petřivna zavolala své přítelkyni a ptala se, co má teď dělat a jak se zbavit té drzé nevěsty. Přítelkyně jí dala dobrou radu a Marie Petrovna ji druhý den uplatnila. Ráno se připravila a vzala si velkou složku dokumentů.
Lída ji uviděla a zeptala se, kam se její budoucí tchyně chystá: “K notáři, aby v dokumentech něco změnila,” odpověděla Marie Petrovna. Večer syn s Lídou čekali na Marii Petrovnu v kuchyni u stolu. -“Mami, kde jsi byla, co se stalo? Právě jsem přepsala dědictví na sestru, která je o patnáct let mladší než já. -Takže nemáš byt, jsi chudák!” Lída křikla na Víťu a běžela si sbalit věci. -Lído, počkej, kam jdeš… co naše dítě? -Nejsi jen žebrák, jsi i hloupý. Žádné dítě není, všechno jsem si vymyslela. Tak se Marii Petrovně podařilo zachránit si nervy, život svého syna i svůj byt.
