Když moje snoubenka otěhotněla, byli jsme ještě velmi mladí, bylo nám teprve 18 let. Museli jsme se vzít a žili jsme v mém jednopokojovém bytě, skromně, ale v pohodě. Jen s narozením dítěte se všechno zhoršilo.
Manželka mi začala vyčítat, že málo vydělávám. Pracoval jsem jako jednoduchý mechanik, vysokou školu jsem nedokončil, ale ani jsem ji nepotřeboval. Manželka seděla doma s dcerou a já jsem živila celou rodinu. Kvůli tomu, že na mě žena neustále tlačila, začal jsem večer trochu pít. To ji nakonec úplně otrplo, sbalila si věci, vzala dítě a odešla ke své matce.
Navíc chtěla polovinu mého bytu, ale to se jí nepovedlo. Já jsem se s dcerou pravidelně vídal, o víkendech jsem s ní chodil na procházky, dával jsem bývalé ženě nějaké peníze. Pak se u ní objevil nějaký chlap, já jsem přestal dávat peníze, to mi ještě scházelo, aby ten chlap žil na můj účet. Tak jsem přestal komunikovat i s dcerou. A pak dcera vyrostla a potřebovala peníze na vstup na vysokou školu.
Obrátila se na mě. Hned jsem jí řekl, že jí peníze nedám. Sám jsem vysokou školu nedokončil a nějak žiju, a jestli to potřebuje, ať se rozhodne sama, už není malá.
Nakonec se dcera nějak dostala na školu a dokončila ji s výbornými výsledky. A teď pracuje jako vedoucí v prestižní společnosti. Myslím si, že je to i moje zásluha. Protože nikdo ji nerozmazloval penězi, všeho dosáhla sama
. Kdybych jí tehdy dal peníze, tak by se uvolnila. Přišel jsem za dcerou, abych ji požádal o trochu peněz na živobytí. Protože jsem už starý, nemůžu pracovat a nemám peníze. Řekla mi, že mi peníze jen tak nedá. Tak jsem se jí na zlobu nechal zaměstnat v jejich firmě jako údržbář. Ať každý den vidí, jak těžká je práce jejího otce, zatímco ona jezdí v drahém autě.
