– Proč jsi tam uvízla? Pojď ven, pojď! Anna Makarovová klepala pěstí na dveře koupelny.
“Počkejte, prosím, ještě pět minut,” ozvala se švagrová Albína.
– Úplně jsem ztratila svědomí! Co se tam dá dělat půl hodiny? Vykládala vagony?!
Tak to bylo vždycky. Pouhé tři měsíce uplynuly poté, co se Ala se Senyou vzali a mladá žena měla pocit, že je celou věčnost v zajetí neklidné tchyně. Spěchala a když vyskočila z koupelny, zapnula si župan na cestách, spěšně utekla do jejich pokoje s manželem. Vzala telefon a podívala se – poté, co napsala manželovi zprávu, uběhlo deset minut, pak si vzala věci a šla se osprchovat, respektive tam zůstala déle než osm minut a Anna Makarovová půl hodiny počítala.
Tchyně bez klepání Vletěla do místnosti a začala říkat, jak je snacha špatná. Všechno, co řekla, Albino mohla opakovat slovo do slova, znala všechny její fráze už nazpaměť.
Nejen, že se elektřina spotřebuje, ale tarify se opět zvedají, tak se plýtvá i vodou a měřiče se motají, ať je to zdravé! Můžete zavřít kohoutek, když umyjete žínku, ne, teče vám voda bez zastavení. To je hodně peněz, co za tebe utratíš. A proč se každý den mýt, jako když pracuješ jako stěhovák. Doma sedíte celé dny, zíráte na obrazovku. Pojď, uvař večeři, semeno se brzy vrátí unavené a tobě není nic jiného, než nakrmit manžela.
Albina poslušně vstala a odešla do kuchyně. Předem uvařila těstoviny, mleté maso vyndala z mrazáku ještě ráno. Zbývalo jen osmahnout cibuli, která už byla také oloupaná, s mletým masem, a pak smíchat s těstovinami. Bylo to námořnické, bylo to oblíbené jídlo.
– Zase těsto! Anna Makarovová se zastavila ve dveřích. Dobře, doveď manžela do žaludečních vředů. Polévky lidé potřebují! A ty jsi zaschlý manžel.
Albino věděla, že je zbytečné proti tomu protestovat. Opakovaně se snažila tchyni něco vymluvit, ale velmi rychle si uvědomila, že stejně nebude k ničemu.
Když semen přišel z práce a povečeřel, Alya se s ním znovu pokusila promluvit.
– Seňo, možná si to rozmyslíš a odstěhuješ se do pronajatého bytu, co? Už nemůžu dál snášet výpady tvé matky. Nechce se mi soustředit na práci. A já pracuji s čísly.
Albina vedla účetnictví na dálku několika firmám a se semenem chtěli našetřit peníze na první splátku hypotéky a pak už se odstěhovali od jeho matky.
– Vydržte ještě chvíli, zlato, no, máma si prostě zvykla, že všechno musí být vždy tak, jak řekne. Nedávejte pozor. Pokud budeme platit nájem, tak si na svůj nikdy nevyděláme. Vydržte!
“No dobře, doufám, že mám ještě dost trpělivosti,” souhlasila opět Ala. Sama si uvědomovala, že v jejich pozici je každý haléř na spořicím účtu dobrou pomůckou.
Ale také síla snášet neustálé útoky a cítit se jako v kleci, se každým dnem zmenšovala.
Je to jen chvíli, co Albina jednoho rána pocítila záchvat nevolnosti, pak ještě víc. Albina si koupila těhotenský test a předpoklady se naplnily, jakmile se objevil druhý proužek.
V tento den se proháněla po bytě a spěchala na minuty, aby se o tuto zprávu brzy podělila s manželem.
Utíkala do kuchyně, která byla v prvním patře jejich domu, koupila si dort. Udělala jsem salát Mimosa a pečila kuře v troubě. Místo vína položila na stůl brusinkový mošt. Náladu zlepšilo i to, že Anna Makarovová nebyla celý den doma a nikdo nebránil uskutečnění záměru.
– Co je to za oslavu? tchýně se rozzlobila, když jen překročila práh.
– Svátek! Albína přikývla a vyšla z kuchyně v elegantních šatech.
– Máš narozeniny? zeptala se starší žena, mírně svírala oči, jako by se snažila něco zapamatovat.
– Ne, ale brzy se to dozvíte. Teď se semeno vrátí.
Manžel se ale večer v práci hodně zdržel. Přišel domů v podnapilém stavu a okamžitě zakřičel do hlubin bytu:
– Jsem bez práce! Zavřou šariškinu!
Albina vyšla z místnosti a poté, co viděla rozrušenou tvář svého manžela, ho něžně objala.
– Nic, zvládneme to. Najdeš něco lepšího a já si ještě můžu vzít pár IP, Když budeš doma pomáhat.
Semen škytl a kývl hlavou.
– Udělala jsem dobrou večeři, jdeme?! Čekala jsem, až se o něco podělíš.
– Ne, já spím! – protopal semeno kolem kuchyně nejistými kroky.
– Tak co, dožili jste se?! – odešla ze svého pokoje tchyně. S manželem jsme začali pít. Nejen, že jsi byla bez práce, ale teď mi oba budete sedět na krku.
Albina se tiše ušklíbla. Všechny účtenky za komunální platby platila hned, jak se do tohoto bytu přestěhovala po registraci manželství, potraviny si také kupovala. Svůj plat Semjon zcela převedl na kumulativní účet, stejně jako Alya dělala nějaké úspory. Ale že by snacha mohla vydělávat, aniž by odešla z domu, a více manžela, Anna Makarovová nechtěla ani slyšet.
Těsně před polednem, když se semeno konečně probudilo, Albina ohřála kuře, vyndala z lednice salát a znovu přikryla stůl. Ale nálada už byla úplně jiná. Nebyla tam ta radost, která ji včera postihla. Tchýně od rána chodila jako krocan, manžel vstal z postele zamračený. Sdělit takovou radostnou zprávu v tak dusivé atmosféře se vůbec nechtělo, ale nebylo co dělat. Rodina by měla vědět, že se v ní očekává doplnění.
– Budeme mít dítě! “řekla Ala po dlouhém mlčení během oběda.
Manžel na ni tiše zvedl překvapeně vyděšený pohled a tchýně hodila vidličku na stůl.
– Děláš si srandu! Ne, to rozhodně není vzdálená mysl! Sami tu bydlíte na ptačích právech, další dítě do domu přiveďte! Neměla jsem v plánu stát se babičkou. A na co myslíš? Moje odpověď je kategoricky ne! Ne a ještě jednou ne! Buď se okamžitě odstěhujete, nebo se té chyby zbavíte dřív, než bude pozdě.
Albinin pohled zněl z tchyně na jejího manžela, ten seděl, kroutil hlavou a mlčel.
– Semene, nejsi rád? zeptala se Ala opatrně, ale neodpověděl. Tiše odešel na balkon a popadl cigarety.
– A z čeho by měl mít radost? matka mu odpověděla: “chudoba plodí podle tebe radost?” Neodvážila jsem se mít dítě do čtyřiceti let, protože jsem chtěla nejdřív sehnat bydlení. Na manžela nebyla žádná naděje. Tak jsem to udělala, kdyby nebylo mě, Kde bych teď bydlela? Všichni by se toulali po cizích rozích? Nehrajte si na blbce, nejdřív si pořiďte polštář, pak můžete myslet i na děti, pokud se ještě nerozbijete.
Albina tiše vyšla z kuchyně a tchyně zakřičela:
– A kdo bude uklízet? Za půl hodiny to tu bude jiskřit! Není co chovat.
Albina se zavřela v místnosti, vylezla na gauč, pokrčila kolena a objala je rukama a plakala. Hořké a beznadějné.
Semjon přišel, posadil se do křesla s telefonem a mlčel.
“Seňo, něco mi řekni,” nevydržela Ala dusivé ticho.
– Co mohu říct, když ani nevím, jestli budu mít v dohledné době práci. O hypotéce je zatím předčasné snít, bude to muset vydržet. Třeba když vidí vnučku nebo vnuka, maminka se odmlčí.
Albína vydechla úlevou. Když se semen trochu pobavil, diskutovali o tom, jaké opravy se v místnosti udělají, jak se nábytek přemění, aby byl prostor pro postýlku. Ale když se vrátili z obchodu s novými tapetami, setkali se s jiskřivým pohledem Anny Makarovny.
– A co to tu děláte, aniž byste se ptal?
– Chceme změnit tapetu v místnosti, aby byla světlejší, veselejší, ty staré.
Semjon řekl, jak je, ale okamžitě toho litoval.
– Nechala jsem vás opravit můj byt? Anna Makarovová se na syna podívala pohledem. – Ve svém bytě budete vládnout a na mém území budu diktovat pravidla!
Albina šla do místnosti s hlavou nízko skloněnou a Semjon se krátce zdržel a snažil se mluvit se svou matkou o tom, že ona, aniž by to tušila, jim otráví život.
– Mami, co se zase stalo? Jestli chceš, až se nastěhujeme, předěláme to podle tvých představ. Do té doby chceme rekonstruovat pokoj. Teď nemám důvod dělat pořádek.
– Řekla jsem to, Synu, a není to vtip. S miminkem tady žít nebudete a bez dítěte už s vámi budu sdílet jednu střechu nad hlavou. Přesvědčte svého zloděje, aby se toho nákladu zbavil.
Semen přišel do místnosti, jako by spadl do vody.
“Al,” přisedl si vedle své ženy a objal ji kolem ramen, ” možná… možná má máma pravdu a opravdu bychom měli odložit narození dítěte? My nic nemáme, musíme teď investovat do výdělků, abychom to nemuseli vědět, jinak budeme neustále na někom závislí.
– Seňo, Poslouchej se! Narození dítěte se nedá odložit, žádný takový režim neexistuje, a pokud to myslíte jinak, tak vězte, že to nikdy neudělám!
– No, pak budeme muset zapomenout na vlastní bydlení! Sbalte se, zítra budeme hledat byt k pronájmu, uvidíme, jak se pak domluvíte.
Albina se těžce nadechla.
– Bude to v pořádku, Seňo, ještě si vezmu práci, budu den a noc sedět se zprávami, ale nebudeme nic potřebovat.
Řečeno-hotovo. Druhý den Albína od rána začala zvonit na inzeráty a odpoledne se šli podívat na vybrané varianty. Bydleli jsme v jednopokojovém bytě, který byl levnější než ostatní, a plusy byly větší než ostatní. V blízkosti domu je jezero a park, kde se můžete projít před spaním, všechny obchody jsou v blízkosti, k ženské konzultaci lze dojít pěšky a dětská poliklinika je blízko. Oprava samozřejmě zanechala přání, ale podařilo se domluvit s majitelem, že tapety polepí, navíc už byly zakoupeny.
Anna Makarovová byla šťastná a netajila se tím, když syn s její nešťastnou snachou odcházel z bytu s věcmi.
– Doufám, že rychle pochopíš, synku, že matka měla pravdu a že sis vybral špatnou ženu! “řekla a dodala,” běž zpátky, ale pozor, nepustím ji! Rozhodla jsem se, že jsem příliš nezávislá, i když jsem si to sama natáhla!
