Po rozvodu Sergej ženám nedůvěřoval. První žena se ukázala jako nejupřímnější dívka a téměř hned po koupi luxusního bytu požádala o rozvod a rozdělení majetku. Ukázalo se, že žena si připravila doklady a doložila, že měla poměrně vysoký plat.
Sergej také dlouho neoficiálně pracoval a kvůli silné zamilovanosti navrhl pro manželku nejen nové auto, ale také předepsal v koupeném bytě. Nakonec musel vynaložit značné úsilí, aby své vlastní peníze získal zpět.
Poučen hořkou zkušeností “foukal na vodu” a zvažoval nové kandidáty na roli své životní společnice. Poté, co Sergej udělal chybu, pochopil mnoho věcí a rozhodl se, že je čas pracovat pro sebe a dostávat “bílý” plat. Postupem času se jeho podnikání docela rozjelo a podařilo se mu získat ztracené peníze zpět.
Mnoho práce, Sergej snil o rodině, dětech a skutečné lásce. Každá nová dívka se mu ale zdála příliš drahá. Většina z nich z nějakého důvodu chtěla večeřet v drahých restauracích, nosit značkové věci, odpočívat v nejlepších střediscích. Ve skutečnosti mu byla nabídnuta jeho láska výměnou za plný obsah. Přitom nikdo z nich neplánoval porodit děti ještě minimálně pět až deset let a Sergej, který brzy přišel o matku, velmi toužil po velké a silné rodině.©Stella Chiarri
“Hledáš ve špatných kruzích,” radil otec.
– Jít do knihovny? – zasmál se Sergej.
– Aspoň do knihovny.
Do knihovny se ale Sergej nedostal. V jednom z deštivých podzimních dnů, kdy se zastavil poděkovat advokátovi za služby, jeho sekretářka přinesla Sergeji velmi chutnou kávu.
Nevšiml by si té dívky, kdyby nebylo tohoto božsky uvařeného nápoje. Sama dívka byla zcela obyčejná. Bílá halenka, skromná sukně pod kolena, žádné podpatky a minimum make-upu. Byla opakem Sergejových bývalých dívek.
“Co je třeba,” pomyslel si koukal.
– Jak se jmenuje tvá asistentka? zeptal se Sergej.
– Christine.
– Vdaná?
– Ne, vychovává syna sama. Neměla manžela. A co?
– Dobrá sekretářka. A káva je výborná.
Jak se ukázalo, Christina toho večera odešla z práce dříve.
Tiše vyšla z kanceláře a šla na zastávku v přívalovém dešti. Sergej si jí všiml, když odcházel z parkoviště.
– Můžu vás svézt? – zeptal se. Kristýna souhlasila, i když byla velmi rozpačitá.
A za měsíc ho seznámila se svým dítětem, Sashou.
Malý Saša se okamžitě spojil se Sergejem. Rozhodl se, že je to jeho dlouho očekávaný táta, kterého si chlapec přál u Santa Clause několik let po sobě.
“Nepřeháněj to,” usmál se Sergej, když Christina chtěla synovi vysvětlit pravdu.
— Ale…
– Chci, abychom se vzali. Souhlasíš?
— Ano.
V tom by jejich pohádka o moderní Popelce a krásném princi mohla mít šťastný konec… ale Sergej se bál, že se Christina, když se stane jeho manželkou, změní a bude stejně merkantilní jako jeho první manželka.
Snažil se svou ženu příliš rozmazlovat, ale když Christina otěhotněla, Sergej se rozhodl, že je čas koupit si nový byt, ve kterém by každé dítě mělo svůj vlastní pokoj. Ale nějaký vnitřní instinkt nebo omyl nedovolil Sergejovi, aby udělal to, co udělal minule. Potřeboval radu a rozhodl se zeptat jeho otce Borise Ivanoviče.
Pokud jí nevěříš a bojíš se, musíš jí napsat, že se vzdá podílu v budoucím bytě.
– Jak to mám říct těhotné ženě? Urazí se. Takhle to nejde.
– Tak co chceš?
– Nevím … chci, aby se v případě našeho rozvodu neopakovala minulá situace. Samozřejmě, že můj syn, který se narodí, nezůstane bez obsahu, všemu rozumím a nechci myslet na to špatné. Ale víš, jak těžký byl můj poslední rozvod … moje bývalá žena má pořád noční můry.
– Christine, myslím, že je úplně jiná.
— Ano. Moc bych si to přála, ale obávám se, že její život se příliš změnil. Ze svobodné ženy s dítětem se stala manželka podnikatele. Z toho může mít mnoho žen střechu. A v důsledku toho budou trpět naše děti … včetně Sašky. Samozřejmě doufám, že to všechno jsou moje hloupé fantazie… ale co to sakra dělá? Měli bychom s ní chvíli bydlet a pak už bychom měli společný majetek.
– Pokud jste tak naladěni, měli byste naslouchat svému vnitřnímu hlasu.
– A jak to udělat?
– Bydlet ve starém bytě koupeném před svatbou.
– Bude nám tam těsno. Našel jsem skvělou možnost v novostavbě…
“Jestli chceš sníst i rybu a nedusit kost, tak je tu jen jedna možnost …” řekl Boris Ivanovič.
Otec navrhl Sergejovi, aby na něj vyřídil byt a vše zařízil tak, jako by tuto obytnou plochu dal tchán mladé rodině. “Daruje” formálně, bez dokladů, zůstává vlastně majitelem bytu.
Vzhledem k tomu, že Sergej otci věřil, rozhodl se, že je to nejlepší možnost z možných. Proto byla dohoda uzavřena bez účasti Kristýny, která uvedla majitele bytu Sergejova otce.©Stella Chiarri
Žena nevěděla, že její manžel koupil byt. V tu chvíli se věnovala přípravě na porod.
A když byla Christina propuštěna, okamžitě řekla manželovi, že by chtěla poprvé odjet za tetou do města. Nestihl jí ani sdělit zprávu o koupi “otce” nového bytu pro mladou rodinu.
Ve vesnici máme velký dům pro dvě rodiny, vlastní zahradu. Dřív v druhé polovině domu bydlela máma … teď je naše půlka prázdná, ” řekla Kristýna.
– Proč jsi neprodala svůj díl? – napni se Sergeji.
– Nevím … asi proto, že tam mám vzpomínky, dětství.
– A teta? Je přece cizí.…
– Kromě mě nemá žádné příbuzné. Dcera zemřela před třemi lety. A u mě v Rodney zůstala jen ona… takže teta Lucia říkala, že bude pomáhat s miminkem. Nebudeme jí bránit, ona nám taky. To je to nejlepší, co lze nyní udělat, protože batole má lepší první měsíce žít venku než v dusné metropoli. A Saša bude mít užitek, protože mu často začalo být špatně.
– A co já? – Sergej se zamračil.
– Můžeš přijet na víkend nebo jet do kanceláře vlakem. Dvě hodiny a jsi v centru. Autem ve špičce jezdíte po městě déle.
“Nejsem zvyklý na elektriku…” rozčiloval se Sergej. Ale když se trochu zamysleli a navštívili tetu Lucy, rozhodli se, že to tak opravdu bude lepší.
“Zůstaneme až do mrazů a uvidíme,” řekl Sergej. Mohl si dovolit dovolenou, aby mohl být s manželkou a dětmi, a začali žít ve venkovském domě.
Sergej udělal malou opravu, doslova za týden, když převáželi věci, stavební tým aktualizoval místnosti. Dům se stal ještě útulnějším a s radostí přijal nájemníky.
Teta Lucie byla žena skromná a nenápadná. Nikdo nikomu nepřekážel, žili přátelsky. Teta pomáhala s dětmi a Sergej s Kristýnou dokonce měli čas být sami. Takže manželka znovu otěhotněla.
“Je to úžasná zpráva,” upřímně potěšil Sergeje, i když Christina neměla velkou touhu znovu rodit. Vždycky jsem snil o velké rodině.
– Zůstaňte tady. Kluci jsou v pohodě, tobě taky a manžel se přizpůsobil, ” řekla teta Lucie. Sergej si uvědomil, že by si měl hlídat dům někde poblíž místa, aby se jeho rodině žilo ještě lépe. Zatím se ale bál, že to Christině nabídne. Všechno jí vyhovovalo, do města se nehrnula.
Byt zařízený na otce nebyl jednoduchý: bydleli v něm nájemníci. Sergej plně důvěřoval svému otci a Boris Ivanovič byl člověk povinný a ne příliš zatížený záležitostmi, a tak synovi ochotně pomáhal. Obzvláště se mu líbilo, že si peníze osobně vyzvedl od nové nájemnice, Angeliky, která se v bytě usadila se svým občanským manželem.
Angelika byla krásná. Mladá, krásně oblečená, společenská, okamžitě k sobě umístila Borise Ivanoviče, takže byl velmi naštvaný, že Angelika po nějaké době oznámila, že je nucena se odstěhovat.
“Je mi líto pustit tak skvělé nájemníky —” řekl Boris Ivanovič.
– Můj snoubenec se ukázal jako nečestný muž … rozhodl se, že náš vztah už nemá smysl.
– Proč?
– Protože jeho právoplatná žena zjistila, že se chce rozvést a vzít si mě. Nechtěla ho ale pustit a on si ji z nějakého důvodu vybral. Už mi nebude platit nájem.
“Promluvím si se synem,” ujistil ji Boris Ivanovič.
– Může mi pomoct váš syn? Myslela jsem, že byt je váš… ” řekla Angelika.
— Moje. Opravdu.
Pokud ano, můžete pomoci jen vy.…
Boris Ivanovič synovi neřekl, že Angelika už neplatí nájem. Zpočátku se za to trochu styděl. Pak se ale sám nastěhoval do toho bytu, aby mohl bydlet s mladíkem.
Sergej se o tom dozvěděl až na pohřbu svého otce.
Boris Ivanovič zemřel náhle. Podle lékařů selhalo srdce.
Samozřejmě, Sergej byl velmi znepokojen smrtí svého otce, ale jeho zkušenosti byly nahrazeny překvapením a hněvem, když se dozvěděl o “včerejším” nájemníkovi, který byl několikrát viděn ve svém bytě, ženě v černých šatech a smutečním klobouku.
– A kdo to je? zeptala se Christina a dívala se na plačící Angeliku.
Sergej se odpovědi nedočkal. Christina stále nevěděla, že Sergej tajně koupil byt a zařídil ho pro svého otce.
“Dobrý den, Serjožo … ta ztráta je pro nás oba nenahraditelná,” přiblížila ho Angelika a i přes přítomnost manželky vedle něj visela na krku.
– Promiňte … znáte se s mým otcem? – napni se Sergeji.
— Samozřejmě. Jsem jeho žena. Nestihli jsme se blíže seznámit, moc nás chtěl představit… ale zemřel, ” rozplakala se Angelika ještě víc. Kristýně bylo nepříjemné se na to dívat. A Sergej nemohl uvěřit tomu, co Angelika řekla.
Dokumenty ale hovořily o opaku. Týden před smrtí Boris Ivanovič skutečně podepsal Angeliku, aniž by to řekl Sergeji.
Všechno se to stalo tak rychle, že se mu to nepodařilo. Hned druhý den se chystal k otci, aby mu řekl, že je čas prodat byt. Sergej už nechtěl mít před manželkou žádné tajemství a chystal se koupit velký dům, kde by bylo dost místa pro jejich rodinu. Potřeboval peníze…
Jenže Angelika se vystěhovat nechtěla.
“Můžeš zapomenout na prodej, byt je teď můj,” prohlásila manželka otce, když si Sergej přišel pro klíče.
– Nemáš právo! Ty jsi to udělala! Možná zemřel z Tvé milosti.!
“Odejdi, pokud nechceš čelit zákonu za pomluvu,” pohrozila Angela. – I když … pokud tu chceš žít, je tu jedna možnost – její župan jako by náhodou trochu otevřel rameno, ale Sergej se na tento levný trik neobrátil. Odešel, aby se obrátil na svého známého právníka.
– Musíme zajistit, aby Angelika neměla nic.
– V tomhle případě ti nepomůžu, ale je tu jeden muž, který Christinu zná. Požádej svou ženu, aby s ním promluvila. Měl by pomoct.
– Nemůžu.…
– Proč?
– Protože Christina nezná podrobnosti.
– Zatajil jsi jí koupi bytu?
— Ano. Bál jsem se, ” zakryl si obličej rukama. Uvědomil si, že z vlastní hlouposti riskoval, že přijde o mnohem víc než o byt.
Chvíli přemýšlel, hledal slova, která by mohla jemněji říct, že za jejími zády udělal takovou dohodu. Nakonec se ale nepřiznal. Sergej se za svou ženu velmi styděl.©Stella Chiarri
Angelika to ale zvládla skvěle. Zavolala Christině a vyprávěla jí, jak za ní přišel její manžel a chtěl ji svést, aby podvedla, aby získala otcův byt.
— Hloupost. Sergej mě miluje. Máme děti! – namítla Christina.
– Jo? Pak by za tvými zády neprováděl realitní transakce. Nikdy s tebou nechtěl mít nic společného. Jste z jiné společenské vrstvy, drahoušku. Není vám divné, že stále žijete ve vašem starém domě, zatímco váš manžel vykrádá velké částky a kupuje byty? Určitě má další nemovitosti, o kterých nevíš. Možná je na milence Sergeje nebo na jeho bývalou manželku, kterou možná stále miluje. Boris Ivanovič mi o synovi hodně řekl. Sergej je ochotný udělat cokoliv, jen aby se ti nic nestalo, když se rozvádíš. Dobrá práce, že? A ty budeš rodit i nadále, když budeš sedět ve své vesnici s růžovými brýlemi na nose.
– A co vy? Co z toho všeho plyne?
– Jen jsem chtěla udělat laskavost. Ženská solidarita — ” řekla Angelika a výzvu shodila. Počítala s tím, že pokud se v Sergejově manželství objeví problémy, nebude ztrácet čas soudy a pokusí se získat zpět otcův byt.
Když Sergej přijel domů, čekal na něj sbalený kufr. Kristina nic neříkala,ale pochopil to i beze slov.
Sergej tiše odešel, aniž by získal odvahu, vysvětlit. A co bylo vysvětleno? Svou zbabělost? Nedůvěra vůči manželce?
“Přišel jsem o všechno. A to vše kvůli první ženě. Jsou v ní příčiny mých neúspěchů. Je to její vina, ” pomyslel si, když seděl sám v kuchyni svého starého bytu. Jediné, co nemohl pochopit, bylo, proč se k němu otec choval tak sprostě. Ale odpověď na tuto otázku si Boris Ivanovič vzal s sebou do hrobu.
Po nějaké době si ale našel svého právníka. Soud se ještě neuskutečnil, ale byly tam šance na boj.
Kristina nemohla Sergejovi odpustit, ale nepodala žádost o rozvod a nechala ho chodit se syny. Teta Lucia by ráda usmířila své manžele, ale aby vybudovala nový, důvěrný vztah, Sergei na sobě prostě musí pořádně zapracovat.
Možná tento příběh skončí dobře, budeme věřit, že se rodina znovu sejde a spravedlnost zvítězí. Myslíte, že by měla Christine zachránit rodinu?
