Larisa se těžce nadechla a pohladila si břicho. Od rána začala mít kontrakce, soudě podle intervalů-tréninkové, ale celkový stav nebyl nejpříjemnější. Do porodu zbýval ještě čas, nicméně Larisu vyděsila myšlenka, že začnou dříve. I když ta taška už pár týdnů stála sbalená a stejně se žena bála. Od rána jsem se necítila dobře, jako by se stalo něco špatného. Možná jsme měli jít do porodnice dřív. Byl to prvorozený syn jejich rodiny. I když příbuzní a přátelé již stihli v celé své kráse namalovat, jak porod probíhá, a Larisa se bála. Co když se jí něco pokazí?
– Proč ses rozešla? Larissi, oběd si sám nepřipraví. Pamatuješ, že dneska přijdou mí přátelé?
Žena se na manžela podívala s pokorou. V posledních měsících se změnil k nepoznání, stal se příliš hrubým a vůbec se nezajímal o stav manželky. Možná sis našel jinou. Říká se, že se to stane, když se žena cítí špatně a nenechá svého manžela v blízkosti. Larisa se snažila Makaru ve všem potěšit, ale někdy byl stav opravdu hrozný. Neustálá bolest v oblasti beder byla vyčerpávající. Bylo těžké dokonce jen chodit po domě, ale Larissa se skvěle vypořádala s úklidem a vařením večeře. I když bylo tělo vyčerpané, žena se nenechala odbýt. Snažila se dělat vše kolem domu, všechno stihla, a také se rozcvičovat, ne ležet a čekat, až tělo definitivně oteče. Kdo to za ni udělá? Dokonce i do obchodu jsem musela chodit sama, protože manžel se vracel z práce unavený a říkal, že to není vůbec mužská záležitost – nakupovat.
– Macar, můžete si dnes objednat něco z kavárny? Necítím se dobře. Vážně pochybuji, že zvládnu vaření, ” postěžovala si žena. Málokdy si stěžovala, ale v tento den opravdu chyběly síly.
Z manželových rtů vyletěl zlý smích, než se na něj Larisa stihla podívat. Zatnul čelisti a zavrtěl hlavou.
– Jsi blázen, Lariso? Jaká Kavárna? Co mám dělat s kamarády, abych nakrmil tu hnus, co se dá otrávit? Proč jsem se oženil, když jsi tak líná? Předem jsem tě varoval před hosty a tyhle výmluvy mě vůbec nezajímají. Uvaříš si oběd sama a začneš to dělat hned. Když to nestihneš, tak se za sebe neschovám. Už tak toho trpím příliš.
– Co je s tebou špatně? Litoval jsi, že sis mě vzal? Nechceš, abychom měli zdravé dítě? Proč se chováš jako služka v tomhle domě? – Larissa se rozplakala.
– Ty jsi služka. V první řadě jsi hospodyně a pak už manželka. Budeš dělat, co ti řeknu. Měla jsem to vzít do svých rukou už dávno, jen jsi se uvolnila, uvolnila, a tak jsi si zacpala nos. Nic. Teď to bude jiné. Muž v domě je šéf a žena musí mlčet a plnit, co jí bylo řečeno. Jestli chceš, aby bylo všechno v pořádku a manžel se neukázal. Tak Vstaň z gauče a Šustr po domě. Nerad opakuji to samé. A nezapomeň uklidit obývací pokoj, aby se věci leskly.
Larisa nevěřila vlastním uším, ale jednou se na automatu donutila vstát z gauče a jít do kuchyně. Bedra se lišila ještě víc než dříve. Dítě se chovalo příliš neklidně, tlačilo se a dělalo matce nepohodlí. Když se Larisa nadechla, začala vařit oběd. Vše se odehrávalo jako v mlze a žena si nic nepamatovala. Dělala všechno podle zvyku, cítila, jak jí do čela tečou kapky potu a uvnitř se rozzářila silná touha plivnout na všechno, sbalit si věci a odejít od manžela. Ale kam jít? S rodiči měl Larissa horší vztah. Nemilovaná Dcera, které se chtěli zbavit, se brzy vdala. Jediný člověk, který ji rád viděl, byla teta, sestra otce. Vždy podporovala Larissu a říkala, že se na ni může spolehnout. Co když Lara přijde s malým dítětem? Přijme teta? A není to ani na jeden den, ani na týden. Jak brzy se probudí a bude se moci živit? Na alimenty od chamtivého manžela se moc spoléhat nedalo.
– Myslíš, jak těžké to Pro tebe je? Chápeš, Larenko, jestli se ode mě rozhodneš odejít, nebudeš mít kam jít. Rodiče tě nepřijmou, teta tě s dítětem nepotřebuje. Jsi na mě závislý, jak chceš, tak dělej, co ti řeknou, A já na tebe nebudu ani křičet. Dnes se postarej o mé přátele a nezlob se. Usmívejte se a všem svým vzhledem ukažte, jak jsme šťastní. Jak jsi šťastná vedle mě.
Macar vzal Larissu za bradu a zvedl její tvář tak, aby se mu podívala do očí, ale rychle odvrátila pohled, odvrátila se od manžela a tvrdě do sebe zatáhla vzduch.
– Víš vůbec, jakou práci bych měl dělat, abych se udržel na nohou? Musím si lehnout, možná bych měl jet do nemocnice. Cítím se velmi špatně. Celých devět měsíců jsem si na tebe nestěžovala, ale dnes jsem opravdu…
– Nevymýšlej si to, dobře? – zabil Macara. – Za tři dny máš hospitalizaci. Myslíš, že jsem zapomněl? Neopovažuj se od případu ustoupit, pokud nechceš čelit velkým problémům.
Larissa svého manžela vůbec nepoznala. Zdálo se, že ho někdo vyměnil, přinesl do domu zlou kopii a Makara poslal do vězení. Je to možné? Manžel neměl dvojčata. Je to vlastně jediné dítě v rodině. Samozřejmě, že matka, Naděžda Viktorová, vychovávala syna sobecky, všechno pro něj dělala, ale předtím se to nedalo dohledat. Co se změnilo teď? Co způsobilo, že se Macara choval tak krutě? Na tyto otázky nebyly odpovědi. Když přišli manželovi přátelé, Macar se na ženu podíval a prohlásil, že by neměla zapomenout na všechno, o čem se dnes mluvilo.
Když se Larissa na stole usmívala přes bolest přátelům svého manžela, proklínala osud. Nadávala jsem si, na co je světlo, že jsem se tak moc mýlila a neřešila v člověku všechny negativní stránky dříve. Nebo se objevily až teď? Možná má v práci nějaké problémy. Macar byl vždy impulzivní člověk, dokázal nevědomky přenést své zážitky na rodinu. Když nad tím přemýšlela, Larisa dokonce na chvíli zapomněla na nepříjemné pocity, dokud se břicho prudce netáhlo. Když se Larissa prostonala pod nosem a ohnula se na polovinu, cítila, jak je zmatená.
– Lariso, sedni si, odpočiň si. S takovým břichem, kroužíš kolem nás jako včela. Nejsme snad chlapi? Ruce ze správného místa rostou, můžeme se obsloužit sami a ty si lehni lépe! ne, ne její manžel, ale jeho nejlepší přítel Anton.
“Díky…” odpověděla Larissa chraplavým hlasem. – Přesně to udělám.
“Laroku, nezapomeň na náš rozhovor,” zašeptal manžel už střízlivým hlasem. – A ty bys do toho nezasahoval. Proč někomu říkat, jak se má chovat? Lara je dospělá holka, všechno chápe.
Hádání se s manželem, ani poslech toho, co říká, nemá sílu. Kyslíku bylo katastrofálně málo. Bolestné kontrakce se stupňovaly.
“Myslím, že to začíná —” pronesla Larisa a vyděšeně se vrhla do Antonovy ruky.
– Nevymýšlej si to! Ještě tři dny do hospitalizace! Macar si od stolu odfrkl a někdo z přátel se zasmál.
Anton podporoval ženu za loktem a pomohl jí dojít na gauč a posadit se. Bolest už byla nesnesitelná. Anton si uvědomil, že Macar není schopen řídit a obecně neplánuje nic dělat, zavolal sanitku, ale protože čekání na auto by trvalo dlouho, spěchal, aby pomohl Larisse dolů. Žena zmateně mumlala slova vděčnosti a odváděla pozornost od bolesti. Jak se dostala do porodnice, jak porodila, si žena nepamatovala. Ležela na pokoji, dívala se na svého syna a po tvářích se jí valily slzy. Radosti? Samozřejmě mě potěšilo, že se dítě narodilo živé a zdravé, ale medaile měla i druhou stranu – nemá kam jít s miminkem. Protože už jsem se k manželovi nechtěla vrátit. Larissa procházela znovu a znovu uplynulým dnem a uvědomila si, že ji manžel hluboce nezajímá. Posmíval se jí. Kdyby nebylo Antona, kdo ví, jak by to dopadlo?.. Možná by porodila syna doma a zda by se narodil zdravý nebo ne, je velká otázka.
Larise napsal Anton a zeptal se, jestli je v pořádku. Jeho péče byla nepochybně příjemná, ale znovu a znovu připomínala, jak moc se manžel nestará o svou vlastní ženu. Macaru je jedno, jestli porodila a jestli je dítě v pořádku. A sdělit mu, že porodila, žena nechtěla. Poslala zprávu Antonovi, tchyni a své tetě. Manžel se nestaral o to, co se s ní děje, a proto se neměl hlásit o syna.
Druhý den larisin telefon praskl. Gratulovali jí známí, teta a tchyně se jí ptali, co má přinést. Dokonce i Anton nabídl, že zajde do obchodu a přiveze, co řekne.
Larissi, vím, že takhle se nemá mluvit, ale je těžké o tom mlčet. Stát se spolupachatelem je těžké. Vidím, že váš vztah s Macarem není dobrý. Myslel jsem, že z tebe aspoň vyfoukne prach, když to udělá… takže tě podvádí. Už dlouho má mladou holku, se kterou chodí na všechny večírky. Vím, že teď není čas na takové zprávy, ale včera jsem viděl, jak se k tobě chová… jestli potřebuješ pomoc, řekni mi to. Nemusíš se k sobě chovat tak, Larissi. Utíkej před ním, protože se to může ještě zhoršit.
Larissa poděkovala Antonovi, že jí řekl pravdu. Nyní neměla žádné pochybnosti, že udělala správné rozhodnutí a musí opustit svého manžela. A co bude dál? Jen čas ukáže. Jediná věc, která měla být vyřešena v příštích několika dnech, je problém s bydlením, protože opustit porodnici a jít za manželem už nechtěl. Larissa netušila, jak se bude chovat dál. Své zážitky sdílela s tetou a ta ujistila, že se na ni neteř může spolehnout.
