– Ten byt musí být podle našich dokumentů! Chápeš to, ty slabochu? Jen naší! A jedině tak můžete své tvrdohlavé ženě diktovat podmínky. A držet ji v poutech! – křičela tchyně.
Pár minut předtím…
– To je ale zima! Zima se blíží — ” posteskla si Polina.
Měla jsem si vzít bundu a ona se ve zvyku vynořila na balkón v domácím oblečení. Nyní rychle pověsí prádlo z pračky a zpět.
Ale když Paulina otevřela dveře z balkonu do místnosti, slyšela manželův hlas, který měl nyní sedět v práci, v kanceláři.
00: 03: 33A ona sama se dnes ocitla doma náhodou. Volala Lenka, když už Polina odcházela z domu, a řekla, že v jejich kanceláři je na dnešek plánována sanace od švábů.
– Konečně jsme čekali. Celý plejtvák se povaloval, dokud nezral. Brzy budou ty televize.ri nás mohli dostat z budovy. Volno mají všichni neplánovaně. Zůstaň doma, Kamarádko.
A Paulina ráda zůstala doma. Dělilo se hodně, v sobotu a v neděli se toho moc nestihlo. Chtěl jsem s užitkem pro duši a tělo strávit zasloužený víkend, ne umýt, prát a vařit jídlo vystrčením jazyka.
Pauline, byla překvapená, že manžel, který odjížděl vždy před ní, se také vrátil domů.
“Všichni dnes mají šváby?””usmála se na sebe.
– Jak si to představuješ, Mami? Paulina není úplně blbá, aby s tím souhlasila. – Arcadius to řekl nahlas.
“To je správné! O čem to manžel se svou maminkou mluví? Je velmi zajímavé to obdivovat!”pomyslela si Polina a z balkonu nevycházela, jen zakrývala dveře a držela ji za ruku.
– Ne, nápad sám o sobě není špatný! – pokračoval manžel. A dokonce s její realizací souhlasím. A když to vyjde, bude to skvělé!
Sundal si sako, pověsil ho do skříně a odešel do kuchyně. Paulina ho pozorovala kvůli zakrytým dveřím a záclonám, které ji nyní velmi dobře ukrývaly před manželem.
Arcadius zamířil do kuchyně a Paulina si uvědomila, že teď špatně slyší, o čem mluví.
“Půjdu ven a pomalu půjdu do kuchyně. Teď je tam dlouho. Chtěl jsem, ” pomyslela si žena.
Tak to udělala. Jak myška tiše vylezla z balkonu, snažila se nedělat hluk, zavřela balkonové dveře a vplížila se blíž do kuchyně.
Její manžel naštěstí dal telefon na handsfree. Protože jeho ruce jsou nyní zaneprázdněny velmi důležitým případem.
Arcadius postavil konvici, vyndal z lednice klobásu a sýr. Vše nakrájel na velké kousky a položil na bochníky, které předtím hustě namazal majonézou.
– Arcasho, slyšíš mě? Co tam děláš? Je třeba otázku řešit a co nejdříve, a ty se o to postaráš — ” pronesl nespokojeně do telefonu hlasem tchyně.
– Jo, Mami, poslouchám tě. Rozhodl jsem se dát si něco k jídlu.
Panebože, já mu o důležitých věcech vykládám, když je manželka doma a on zase jí! Kolik je možné? Už jste našli kupce na Polský byt?
– Ano, našli. Za týden je dohoda. Kupci byli požádáni, aby počkali, mají tam s penězi nějaký problém, ” ochotně sdílel s matkou své rodinné záležitosti Arkady.
– To je ono. Byt Pauline prodáte, to je první krok. Pak na to kupce najdete a tam už není daleko ani k nákupu nového. A ty jsi nikdy nevymyslel, jak přesvědčit manželku, aby to udělala podle tebe, ” nadávala syn Lydie Josefovna.
– Ještě to stihnu! Musíme oba byty prodat, pak koupit nový, velký, jak jsme plánovali s Polinou. To se za týden nedělá. Času je ještě dost. Takže jsi se brzy rozbrečela, Mami, ” odpověděl Arkady s chutí na sendvič.
Je to přece velmi tenký proces, i politická hra svého druhu, kterou je třeba začít už dnes. Postupně Přiveď svou ženu k tomu, co chceš ty. Přesvědčit ji, přinést nezpochybnitelné argumenty a důkazy, že jedině tvé rozhodnutí je správné. Ona by nikdy nesouhlasila s tím, co jsme si ty a já naplánovali, kdyby jí to hned, do čela, řekla! rozhořčeně pokračovala tchyně.
– Myslíš, že nebude souhlasit? A proč? Jsme přece rodina a byt v rodině zůstane, ” divil se Arkadij.
– Protože jsi jediný, kdo má takovýho blbce. A všichni ostatní jsou velmi mazaní a merkantilní. Mimochodem, tvoje Paulina není tak hloupá a jednoduchá, jak se nám snaží ukázat. Znám lidi!
“Ano, v tom máš, tchýně, naprostou pravdu. Nejsem jednoduchá ani hloupá. A teď se pokusím zjistit, jaké dobrodružství jsi podnikla, ” pomyslela si Polina.
S Arcadiem žili deset let. Dceři bylo devět. Od rodičů dostala jednu, ve které manželé žili první dva roky manželství, dokud si tento dvoupokojový byt nekoupili a vzali si půjčky. Pauline si pronajala byt. Peníze z pronájmu šly na splácení půjček.
Pak dcera začala dospívat. Jedna už přinášela větší problémy než zisk — třeba neodkladná Oprava Po nebohých nájemnících, pak rozbitý nábytek nebo spotřebiče. Manželé se rozhodli, že je čas expandovat. A Arcadius Paulině dlouho tvrdil, že potřebují druhé dítě.
– Takže Ritocha roste sama? Nemá sestru ani bratra. Je mi jí přímo líto. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsme byli tři. Ani ty nejsi sama, kdo vyrůstal. Co tedy naši dceru o tuto radost připravíme? Vždyť to bude na celý život — pomoc a podpora od rodiny.
Pauline by si to přála. Ale všechno jsem si myslela, nějak jsem pochybovala. A poté, co se manželé konečně rozhodli prodat oba byty a koupit jeden, prostorný, ona sama nyní snila o synovi.
“Tak co máš v plánu, Moje zákeřná tchyně?”zašeptala Pauline.
“Pokusím se ji přesvědčit,” odpověděl s jistotou Arkadiina matka. – Ale i kdyby se rozbrečela, myslím, že to nebude nic hrozného.
– Jak to, že ne! Nechápeš, kam to může vést? Paulina tě jednoho dne opustí a vyklidí ti dvě třetiny nového bytu. Protože do ní budou investovány prostředky z prodeje dědického bytu.
– Proč jsi říkala, že mě opustí? – Arkady byl překvapený, dokonce přestal žvýkat.
Odložil stranou již třetí sendvič a uraženě zíral na telefon.
– Od toho! Fakta! Fakta, můj drahý synu! Za prvé, jsi blbec a malátný, který se snadno omotá kolem prstu. Jo, jo, nehádej se! poté, co uslyšel synův nespokojený soptění, pokračovala. – Za druhé, řekla mi, že vaše manželství prasklo. Proč ti Polinka nedonese druhého? A? Nepřemýšlel jsi o tom? Ritě je už devět a o druhém dítěti ani neuvažuje, ” argumentovala tchyně.
“Kdy jsem jí to řekla?”divila se Pauline, když stála ve svém přepadení a překvapeně dokonce zavrtěla hlavou.
– Myslíš, že mě Polina opustí? zeptal se Arkady. – Asi se mýlíš, Mami. Protože pak by nesouhlasila se všemi těmi prodeji a nákupy. A o tom dítěti jsme spolu mluvili. Nevadí jí to. Jsme ještě mladí, všechno stihneme.
-Jo, může ti říct cokoliv! Ale fakta mluví sama za sebe. Nehádej se! Tvá matka ví, jak to udělat. Musím udělat, co tě učím. Váš nový byt bude muset být přidělen tobě a mně stejně. Chápeš? Na tebe a na mě. Nikdy tě nezradím. Jsem tvá matka. A ona může. Možná, synu, jakkoli to popíráš. Žila jsem déle než ty a znám lepší život. Ženy jsou zákeřné. Dnes ti říká, že tě miluje, a zítra už jsi rozvedený muž bez přístřeší a vyhlídek.
– Oh, to je co? Naše byty ti nedají pokoj. Je to tak — Arcadia a Paulina mají dvě a levačka ani jednu! – Polina promluvila šeptem. Nechce tchyně svůj podíl na nejmladším synovi přepsat? Co, bude z ní! Taková zasraná ženská! Všechno už jsem si promyslela, postarala se o to. Jen mě zajímá, co mi Arkady může říct, aby mě přesvědčil o takové divokosti. Přesvědčit mě, že manžel s tchyní mají něco společného, je možné jen tehdy, když přijdu o rozum! – pomyslela si Pauline.
Rozhodla se jednat sama, s předstihem, abych tak řekl.
Když Paulina večer zavolala tchyni, připravila ji o všechny ambiciózní plány. Napořád! Hned jsem to dala do pořádku.
– Dobrý Den, Lydie Josefovna! Jak je, zdraví? Je všechno v pořádku? No, jsem ráda. Chci vám říct, že už prodáváme můj byt. Našli jsme kupce, Ano. Jste rádi? Já taky, víte. A na naši dvoustovku už jsme narazili. Umíte si to představit? Moje kolegyně si kupuje náš byt, moc se jí líbila. Ano, tak rychle, sami v š. o. k.!
– A ta nová se ještě nehlídala? – zmateně se zeptala tchyně, která neočekávala tak rychlé události v rodině syna.
– Tak proč? Už teď! Našli jsme tu, která nám vyhovovala. Tento týden si objednáme nákup. Jakmile nám Kupci převedou peníze, okamžitě a sepíšeme kupní smlouvu na nové bydlení.
– Co jsi zač? Tak rychle? tchýně už neudržela nervy na uzdě a frustraci.
– Ano, dovedete si představit, jak to dopadlo? radostně pokračovala Pauline. Asi by vás zajímalo, na koho si pořídíme nový byt, že?
– Jo, zajímavé. Už jste o tom mluvil s Arcashou? Co říkal?
— Nic. Na jeho názor jsem se neptala. Jediné, co mi řekla, bylo, že pokud se mnou nebude souhlasit, tak ho vyhodím. Naše manželství praská ve švech! Víte, co vám říkám.
– Paulino, co jsi zač?…
“Počkejte, ještě jsem neskončila,” přerušila ji švagrová. – Chci vás překvapit. Byt si zařídím sám. Protože je tam mnohem víc mých podílů než Arkašíků. Chápete to. Rodičovský byt, polovina v tomto dvojdomku. A víte, že souhlasil. Ano!
– Jak to, souhlasil! – naštvala tchýni. – Arkady?
– Jo, on! Přesvědčila jsem ho, že je to správné. Máme dceru, musíme na ni myslet v první řadě. A druhé dítě se může narodit. A manžel si vezme ocas a vzpomeň si, jak se jmenoval. A my s dětmi nezůstaneme u ničeho. A tak je to v pořádku. Arkady bude vedle nás, protože ví, že byt je můj a žije v něm, dokud to chci.
