– Makaruško! Co jsi to udělal? Bože můj! Proč se to dělá! – Elena se řítila po dvoře, uprostřed kterého stál manžel se sekerou a rozhodným sebevědomím v očích.
– To nebylo…! Zrozen z tohoto strachu trpěl! A nehodlám to dál tolerovat! Muž hodil sekeru na velký pařez a pak vešel do domu.
Elena ještě několik minut s hrůzou stála na verandě, dívala se na to, co strach může člověku udělat, a pak vstoupila na stopu.
***
Macar byl muž dospělý, vážný a důkladný. A hledal i svou ženu. Kvůli tomu musel i do sousední vesnice-v rodné vesnici se všichni zdáli známí, neseriózní, prázdní.
Rodina s Elenou si rozuměla-manželé si zahojili duši v duši. Jediné, co se Macarovi nelíbilo, byla manželka, která často chodila do sousední vesnice za matkou. No a tak se prostě neběhá, a tak si žena vzala s sebou vždy hotel. Pak koláč, pak láhev s domácí náplní. Makar se na to snažil dívat klidně. Sám osiřel brzy. A rád bych utekl k rodičům, není kam.
Elena, než odešla k otci s matkou na návštěvu, se v domě a v domě uklidila. Manžel vařil dva dny, aby neseděl hladový. V podstatě sice byl proti takovým jejím exkomunikacím,ale nepodal. Navíc Helena nikdy neodešla a domácnost s domem nechala v perfektním stavu.
Hlavní hrdostí Heleny byly slepice. Starala se o ně se zvláštním úžasem. Byli tu i ruští náckové a přivezeni z města s chlupatými nohami a obrovským chocholem v hlavě. Pokaždé, když šel na jaře do města, Makar kupoval nová kuřata, aby potěšil svou ženu. Stačilo by mu i obyčejné nosnice za oči, ale manželka milovala každou exotiku a upřímně se radovala z nových obyvatel.
Makar s Elenou žili v duši několik let. Postupně si manžel zvykl, že manželka čas od času odjíždí do rodné vesnice. A její turistika se stala čím dál vzácnější. Mladší sestry vyrůstaly, začaly pomáhat matce s hospodařením a Lena si pomalu zvykla žít svůj domov.
Jeden takový víkend se stal Macarovi příběhem, který si pamatoval na celý život a manželka se naučila – odejít z domova, být pozornější s nedokončenými záležitostmi.
Jednou, když byl nejvyšší čas na sklizeň bobulí, rozhodla se manželka, že nalije borůvky. Bobule byla velká, krásná. A nalévání z ní vyšlo na výbornou. Žena ji nalila do lahví a bobule odložila, aby je pak vyhodila. Ani jsem si nevšimla, že někam zmizeli. Rozhodla jsem se, že to vyhodím, ale zapomněla jsem na to.
Toho dne toho měla hodně. Musíme to všechno předělat a připravit se na návštěvu k rodičům. Tentokrát se Helena s manželem na pár dní rozloučila. Matka byla nemocná, bylo třeba jí pomoci, starat se o její domácnost, dávat sestrám pokyny.
Ráno před prací, když viděla, že je manželka celá v práci a péči, se rozhodla jí pomoci. Dal jsem zvířeti krmivo a šel do práce a doufal, že se večer vrátí, že doma ještě zastihne manželku. V noci odjížděla na koni a za pár dní se vrátila.
Po poludňajšom správaní sa venovala len množstvu obyvateľov širokého podhradia.
Jak vyšla, tak se usadila na nejbližší pěnu. Po celém dvoře ležely její vzácné slepice. Chocholatý, pestrý, s chlupatými nohami a hustými chocholy na hlavě. Všichni leželi tam, kde je zasáhla smrt, jejíž příčina nebyla na první pohled viditelná. Vítr pohupoval jemné peří a sami ptáci navždy zamrzli v nepřirozených polohách. Kdyby šelma zaútočila, bylo by to hlučné a Elena by si toho všimla. A stop po Predátorovi je mnohem víc-peří, chmýří a zbytky podvyživených slepic.
Lena neměla ani náznak přítomnosti predátora. Jako by se na ptáčka sesypalo nějaké děsivé kouzlo, kvůli kterému všichni obyvatelé usnuli ve věčném spánku. Lena měla pocit, že jí zem pod nohama mizí a slunce už nesvítí.
Elena se sotva vzpamatovala z šoku a rozhodla se, že manželovi, pokud se do jejího odjezdu stihne vrátit, nemá cenu nic říkat. Ještě nikdy jsem jí nekřičel, ale teď jí to vynahradí. Peníze za ně totiž ve své době vynesl i nemalé. A ona to nezachránila!
Lena přišla s několika nápady, co by se ptákovi mohlo stát.
Na ty slepice se všichni sousedé dívali a upřímně Leně záviděli. A jejich závist se táhla mnohem dál než slepice. Některé starší vdané ženy začaly vzpomínat na mládí a svůj vztah s Makarem. Jedna si vzpomněla, že s ním ještě ve škole Šašinka točila, druhá si po škole byla jistá, že si ji vezme. Zatímco na něj čekali svatebčané, vdávali se za jiné. V jiné vesnici našel štěstí. A nejen to, žil s manželkou na závist všem. Není to tak, že by se Babovřesky chtěly pomstít Leně? A není za co! Ani se s nimi nehádala!
Lena usoudila, že někdo ze sousedů se rozhodl pro lichotivý případ – utřel jí slepici. Věděli, jak se na ně těší. Jak se radoval Macar, nesl z autobusové zastávky krabici s pípajícími hrudkami a spěchal potěšit manželku.
– Ne, ne! Neuvidíte mě brečet do slepic! A neuvidíte, jak mi za ně bude Makaruška nadávat! Lena se rozhodla vstát z pařezu, na který si sedla.
Po zabalení celé padlé slepičí rodiny do pytlů se Lena rozhodla alespoň peří z nejkrásnějších slepic sklidit. Na nosičkách se to nepovedlo, tak aspoň Perina manželovi vyjde! A z nejkrásnějších pírek se dají udělat květiny. Viděla to nedávno, ukázala to nová sousedka.
Takto uvažující odnesla Lena pytel do sena, postavila před sebe pírko a pustila se do práce. Lena si ani nevšimla, jak za každou cenu proměnila půlku slepic v holé slepice.
Udělala to rychle a obratně. Byl to zvyk šustnout si doma a manžel, který není ani hodinu, se vrátí z práce a uvidí celou tu “nádheru”. Lena se rozhodla o potížích říct Makarovi u večeře, až se sama pořádně uklidní. A pokud to nestihne, vrátí se brzy od rodičů a mezitím si slepice schová. Počasí je chladné, za pár dní se s ním nic nestane.
– Ach, to je vám líto, moji milí! Vy jste byli tak pilní. Celý den jsme se živili. Ráno je ještě na dvoře a vy máte plné zuby! Vy byste měli žít, ale já bych byl šťastný! A kdo by měl takovou drzost? Proč bych to měl dělat? A přesně na mém dvorku. Sousedské slepice jsou v pořádku! Bloudí po ulici, jako by se nic nestalo! Ne, musím přijít na to, kdo to dokázal.
Až do večera štípala padlé slepice. Obvyklá věc šla obratně a rychle, i když v seně již znatelně ztmavla. Nechtěl jsem vidět slepice, a byla to škoda, až se mi zaleskly slzy v očích.
– To je to, co jsem měl. To je ale měkký, hřejivý. Půl dne je pryč a všechny mrtvoly jsou jako živé – teplé a měkké! Elena držela v ruce Poslední mrtvolu, Petrušku milovanou, a nemohla uvěřit, že už je ráno nevzbudí svým nalévaným hlasem.
Už když se Lena chystala hodit petrželku na hromadu ke zbytku oschlé řasenky, najednou měla pocit, že jí kohout v rukou jakoby zašil. Nevěřila vlastním vjemům, málo-tolik slepic, už nesmyslů všeho druhu, Lena vyšla na světlou verandu a začala pozorně sledovat nahé tělo, které najednou začalo škubat tlapkou. Petržela zvedl hlavu a podíval se na hostesku zamlženým pohledem, jako by ještě nevěděl, co se kolem děje. Z překvapení Lena dokonce spadl kohout, který přistál na Zemi jako těžká kulka s moukou. S obtížemi se zvedl, vratkou chůzí šel kohout hledat svůj chocholatý harém a pípal slepice.
Jed byl zřejmě nekvalitní, nebo ho slepice jedly víc, když se podařilo jedné petrželce přežít. Lena se dívala na trápení svěřence a myslela si, že je jednodušší nešťastníka poslat do polévky. Okrajem oka se dotkla velké pěny u kurníku, ve které trčela sekera. Tento pařez sloužil již několik let jako plácek pro slepice a kohouty. Lena se otřásla, ale pochopila, že jí ruku nezvedne, aby sťala své miláčky. Nechte je, ať si to vyříkají.
– Dobře, tak ať žije. A tam se s Makarunkou rozhodneme, co s ním.
Poté, co Lena vstoupila zpět do seníku, aby se vrátila zpět do pytle škubaných kuřat, se zděšeně odvrátila zpět. Všechna kuřata, stejně jako petržel, začala vykazovat známky života. Mumlání něco jiného než obvyklé kvochtání, slepice se snažily dostat z hromady a postavit se na nohy. Ti, kterým se to podařilo, začali s hrůzou křičet, když viděli své nahé Přítelkyně. Zdá se, že jed měl zvláštní účinek, protože čím více času plynulo, tím aktivněji se kuřata začala hýbat.
– To je útok! To je to, co vás tak vyděsilo, že jste spali a necítili, jak jsem vás osahávala! Kam se poděli takoví lidé? Bez peří neumřete! A Macarovi musíme říct, co se vám stalo.
Elena se vrhla na dvorek a hledala vhodné místo pro slepice. Když procházela kolem kurníku, všimla si v krmítku podivných bobulí. Když se Lena přiblížila, uvědomila si, co se stalo s její opeřenou rodinou. Zatímco Lena vládla v kuchyni, manžel se jí zřejmě rozhodl pomoci. Nevím,co mám jíst. Proto jsem do krmítka nalil bobule, které zůstaly z nálevu. Slepice z těchto bobulí se nakláněly a opily se. A to natolik, že se jim zbavování peří vůbec nelíbilo. A jak se začal chmel uvolňovat, tak se i zašil. Možná, že z chladu se k nim střízlivost dostala rychleji. Nejsou zvyklí chodit bez svého krásného oblečení.
– A co s vámi mám dělat? – Lena se podívala ze dveří, brzy se setmělo. Jet za tmy do sousední vesnice přes pole a les se mi nechtělo, ale ani své miláčky v takovém stavu nenechat.
