„Tady jsem byla a rozhodla jsem se vám dát dárek,“ řekla věcným tónem. „Pozve mě nastávající nevěsta na čaj?“
Den po svatbě Anna a Roman bilancovali a propočítávali peníze, které dali. Uspořádali velkou a krásnou oslavu, investovali spoustu peněz a upřímně řečeno, počítali s tím, že se jim to vrátí. Předem požádali všechny hosty o peníze, protože plánovali koupit spotřebiče a nábytek do svého nového bytu podle svého vkusu. Roman ho koupil ještě před svatbou díky své tvrdé práci na rotačním principu.
„Aspoň pro zajímavost si teď musíme všechno spočítat a pochopit, jestli jsme stále ve ztrátě,“ uvažovala Anna.
„A budu překvapená, když bude víc peněz než výdajů,“ zasmál se Roman. „Ale v zásadě jsme sami chtěli hostinu, takže si nebudeme stěžovat. Myslím, že nám rodiče stejně dali do obálky velké sumy.
Anna své tchyni nijak zvlášť nevěřila, protože byla lakomá žena a svou snachu neměla zvlášť v lásce. Dívka o dárku věděla od příbuzných, a tak s netrpělivostí vyhlížela překvapení od Světlany Petrovny.
„Obálka s dárkem od tvé matky je prázdná,“ vletěla Aňa do pokoje svého manžela. „Tolik mě nenávidí a rozhodla se mě znovu ponížit, že nepovažovala za nutné dát ani to nejnutnější minimum.“
„To nemůže být pravda,“ byl zmatený Roman. „Moje matka by to nikdy neudělala.“
„Myslíš, že jsem ty peníze někde schoval, nebo jsem je otevřel dřív?“ urazila se Anna.
Roman si to nemyslel, ale ani on si nemohl o své matce myslet špatně. Byla to žena s charakterem a dokázala jí snadno všechno říct do očí, ale rozhodně by nebyla tak zlá. Hledal logické vysvětlení a ospravedlnění situace, snažil se matku ospravedlnit.
„Možná se peníze jen tak vytratily a my jsme si jich v tom shonu nevšimli,“ snažil se uklidnit svou ženu.
„Samozřejmě, a podivnou náhodou se ztratily peníze tvé matky,“ šílela. Všechny ostatní obálky byly plné a jen tato byla prázdná. „V zásadě jsem od ní nic dobrého neočekávala a ani jsem v to nedoufala, ale tohle je moc.“
„Ale je mi nepříjemné o tom s matkou mluvit,“ uvažoval Roman. „Nechci, aby si myslela, že nám jde jen o finance.“
„Samozřejmě ji nemusíme obtěžovat, peníze nás vůbec nezajímají,“ rozzlobila se dívka.
Po dlouhých sporech se manželé poprvé pohádali. Roman se jako první usmířil a slíbil své ženě, že nepříjemnou situaci vyřeší. Všechny ostatní obálky obsahovaly impozantní sumy, hosté na novomanželech zjevně nešetřili.
– „Kdyby vůbec, rodiče dali do obálky sto tisíc,“ připomněla Anna manželovi, že si musí promluvit s matkou. – „Světlana Petrovna není chudý člověk a taky by si mohla dovolit rozdělat peníze.“
Roman se cítil trapně před svou ženou a ještě trapněji před matkou. Neustále hledal důvody, proč se na něco zeptat, ale na poslední chvíli mu chyběla odvaha. Jeho matka sama o svatbě a dárcích nic neřekla a na nic se neptala. Víc ji zajímaly synovy plány do blízké budoucnosti.
„Proč se ptáš?“ Roman nechápal. „Pokud potřebuješ pomoct, řekni něco přímo.“
„Nemám snad právo ptát se vlastního syna na jeho podnikání?“ Světlana byla zjevně nespokojená. „Možná ti tvoje žena zakazuje se mnou komunikovat, nebo mě pomlouvá?“
„Aňa se k tobě chová normálně,“ snažil se Roman zachovat klid. „Vymýšlíš si a marně ji pomlouváš.“
V důsledku toho muž s matkou o svých plánech nemluvil a pak ho žena obvinila z nerozhodnosti.
– Samozřejmě, ať si matka dělá, co chce, – bručela Aňa. – Jsem jen tvoje žena, můj názor vůbec nemusíš brát v úvahu.
Aňa se sama neodvážila zeptat tchyně na situaci s dárky, takže svého manžela neustále popichovala.
– Dokonce i moje sestřenice z vesnice nám dala na svatbu dvacet tisíc a jen tvoje matka ocenila naše manželství na pohlednici v haléři, – bručela při každé příležitosti.
– Možná v té době maminka opravdu měla finanční problémy, – vymlouval se Roman.
– V takové situaci nám mohla prostě všechno normálně vysvětlit a říct, – nevzdávala se Anna. – Ale místo toho mi tchyně předložila prázdnou obálku. Zároveň jsem si jistá, že všem příbuzným řekla, že nás obohatila, a obecně, naše svatba byla její zásluhou.
Romana tohle téma už dost dráždilo a pokaždé, když se o něm mluví, muž začal být nervózní. Nabídl manželce, že dá padesát tisíc na osobní výdaje a bude to považovat za dárek pro matku, jen aby tohle téma už bylo uzavřeno.
„Nepotřebuji tvoje almužny a tenhle přístup,“ zuřila Anna. „V zásadě bych od tchyně přijala jakýkoli poctivý čin, ale ne prázdnou obálku vklouznutou do davu.“
„Co plánuješ na květnové svátky?“ zeptala se Světlana snachy do telefonu.
„Nevím, žádné zvláštní plány nebyly,“ řekla Anna, ale pak se vzpamatovala a rozhodla se změnit příběh, aby ji tchyně nepozvala na návštěvu. „S největší pravděpodobností pojedeme za město navštívit přátele.“
„No nic,“ tchyně toto téma nerozvíjela a spěchala se rozloučit.
„Zřejmě ty tvoje ano“
„Tvoje matka měla tu drzost očekávat od nás pozvání na svátky,“ řekla později svému manželovi. „Je zřejmé, že ji pozveme.“
„Nevím, matka mi nic neřekla,“ odpověděl Roman upřímně.
„Jestli se o to snaží, ospravedlňujte se, jak chcete,“ zlobila se Aňa. „Nechci si kazit víkend a poslouchat vzpomínky nebo hloupé historky.“
„Takže bychom na pozvání od tvých příbuzných reagovali s radostí, ale moje matka může být jen kritizována,“ urazil se Roman.
O pár dní později se Světlana sama objevila na návštěvě u dětí s důležitým a tajemným pohledem.
„Byla jsem poblíž a rozhodla jsem se ti dát dárek,“ řekla věcně. „Pozve mě nastávající nevěsta na čaj?“
Roman se na svou ženu s nelibostí zamračil a ona se vlekla do kuchyně.
„A ty pomoz své ženě,“ přikázala Světlana. „Možná je to pro ni těžké a takhle to bude rychlejší, protože já nemám absolutně žádný čas.“
Po uvaření čaje se snoubenci s mrzutým výrazem vrátili do pokoje pro hosty. V té době už na stole rozložila nějaké brožury a reklamy.
– A teď hlavní dárek ode mě, – řekla teatrálně Světlana. – Ještě jsem ho nestihla připravit na vaši svatbu a teď by se hodil.
– Co se děje? – nechápal Roman.
– Koupila jsem vám zájezd k moři, – Světlana hrdě ukázala na rozložené brožury. – Tady jsou všechny informace, vstupenky a popis programu. Chtěla jsem vám to dát na svatbu, ale skvělý zájezd byl k dispozici až na květen. Nechtěla jsem vám zkazit překvapení a říct pravdu a nechystala jsem se před hosty předvádět. Proto jsem tam jen dala pohlednici a teď nastala ta slavnostní chvíle.
– Ale je to drahé, – Roman byl nějak zmatený.
– No, nechystala jsem dárek pro cizí lidi, – Světlana se nemohla nabažit své originality. — Dokážu si představit vaše výrazy, když ode mě našli prázdnou obálku.
— To jsme nezdůrazňovali, — snažil se Roman sebevědomě lhát.
— No, ano, budu předstírat, že tomu věřím, — usmála se Světlana lstivě. — Nebyla jsi naštvaná kvůli mé kartě, že nevěsto?
— Všechno je v pořádku, děkuji za nečekané překvapení, — Aňa nenašla slova.
— Prosím, pamatuj si na mou laskavost a sbal si kufry, do cesty nemáš moc času, — zamrkala Světlana. — A já musím jít, dnes je toho ještě hodně na práci.
— No, musela jsi udělat scénu s matkou a zničit vztah? — Roman nedokázal mlčet poté, co host odešel. — Mimochodem, tenhle výlet nemá menší hodnotu než dárek od tvých příbuzných.
— Ale tvoje matka ze mě evidentně chtěla udělat hlupáka a zařídila provokaci, — Aňa se nemohla uklidnit. — Celou dobu čekala na mou reakci, vážně, nevšímáš si toho?
– Takže nikam nejedeme a budeme si dál hrát na uražené?
– Jasně, že jedeme, – zasmála se Anna. – O zbytku přemýšlíme později, teď si jdeme sbalit kufry.
Anna moc chtěla jet k moři, ale nezapomněla na žert své tchyně. Dívka nepochybovala, že jí v budoucnu také zařídí provokaci a polechtá jí nervy.
