Irina se ještě jednou rozhlédla po bytě svých rodičů a po ubohých věcech, které si sbalila na výlet. V kuchyni dvojčata, její dva oblíbené sladké páry, dojídaly čaj. Marjaša a Veročka okusovaly bagel pro dvě. Mňamky Vanka a Glebuška namáčely další podobně růžový bagel do staré misky meruňkové marmelády.
Za půl hodiny pro ně mělo přijet auto. Ještě byl čas zkontrolovat, jestli je všechno sbaleno na dlouhou cestu do jejího nového života, který se vůbec nevěděl, jak se pro ni vyvine. Žena se těžce posadila na malou stoličku v chodbě, povzdechla si a snažila se sevřít myšlenky do pěsti, aby se nerozplakala, nezačala kňourat.
Neměla ráda slabochy, ale tady se jí chtělo nahlas vzlykat tak silně, že by to šlo až na kost.
Třicet let vniveč.
Dětství, mládí, máma a táta, zármutek zdrcený manžel. Opravdu se tohle všechno stalo ve zdech tohoto domu? Byt smutně ztichl. Jen výtah na podestě duně houkal jako sova.
Irina by toto rodičovské dědictví nikdy neprodala, nebýt osudných okolností. Za všechno v životě se musí platit, včetně bláznivé vášnivé lásky. Osud jí tedy nyní předložil účet v plné výši, za celou bídu. Irini rodiče získali svůj domov v klidné oblasti na okraji Moskvy se ctí po pečlivé práci v cukrárně Udarnica.
Otec dívky byl seřizovačem výrobní linky. Díky jeho bystré hlavě se všechny tyto nadýchané marshmallow hladce kutálely po dopravním pásu, pastila byla potažena čokoládovou polevou a vícebarevná marmeláda lákala sladkými přílohami.
O něco později se sladké poklady dostaly k Irišině matce k zabalení. Dělníci uloží křehké výrobky do barevných krabic s nápisem „Vyrobeno v nejstarší cukrárně v Rusku“. Duše se raduje, bez jakéhokoli bonusu, a pokud bonus dají, tak tady je, prosté sovětské štěstí. V obchodech se zboží rozprchlo z regálů.
Bedny s výrobky se rozvážely po celé zemi, což zaměstnancům cukrářského království poskytovalo na tehdejší poměry slušné platy a sociální dávky. Takhle mistři lahodného podnikání získali tento dvoupokojový byt. Zařídili ho novým nábytkem. Gaučem, televizí, pár křesly, stojací lampou, křišťálovou příbornicí. Ten je v obývacím pokoji. V ložnici, kde dlouho spaly všechny tři, dokud Irina konečně nevyrostla a nepřestěhovala se do obývacího pokoje, dali tři postele.
Táta si pořád dělal legraci.
– Naše holčičky jsou jako ti tři medvědi z pohádky. Největší postýlka pro tatínka medvěda, menší pro maminku medvědici, malinká postýlka pro jejich malou medvídku Irochku.
Dcera si tento obrázek představila a propukla v dlouhý, šťastný smích. Tehdy, vzhledem ke svému nízkému věku, nepřemýšlela o tom, proč její rodiče spí v oddělených postelích.
Rodina se už nacházela v nevratných problémech, ale během onoho medvědího období Irina moc nechápala, co se děje, všichni tři byli nekonečně šťastní. Zdálo se, že to jinak ani být nemůže. Irinina matka nesměla mít děti, v tom smyslu, že by sama rodila. Ale dítě si tak přála, že to i tak riskla.
Narodila se Irinka a Maria sama po porodu podstoupila velmi složitou operaci. Uvnitř nezůstalo nic reprodukčního. Tatínek medvěd to poctivě a dlouho snášel. Ani blízké vztahy s manželem se jeho ženě nedoporučovaly. A pak, jako by se zbláznil, nemohl si nechat ujít žádnou sukni.
Ze skrytých niter vylétl hlad, jako korek z lahve šampaňského.
Andrej byl před událostmi spojenými s narozením Iročky příkladným rodinným mužem. A pak se svědomitě snažil od své ženy nedistancovat. Mužská přirozenost se ukázala být silnější než všechny sliby, které si sám sobě složil. První aféra s Natálií na služební cestě Gena osvobodila. Nyní chtěl další a další dobrodružství, další a další emoce a vítězství.
Marie nebyla v oblacích, truchlivě nesevřela rty, když poprvé objevila stopy rtěnky na límci manželovy košile, neomdlela z věčného roje ženských vůní, které nyní neustále obklopovaly Andreje, když se pozdě v noci vracel ke krbu. Nebyl pro ni šok, když si uvědomila, že svého manžela vážně okouzlila. Dokonce s ní a Irochkou přestal o víkendech chodit do kina a parku.
Vrátil se domů uprostřed noci. Dlouho zuřivě smýval stopy v koupelně, pak mohl hodiny kouřit jednu cigaretu za druhou na balkóně a bolestně o něčem přemýšlet. Marie věděla, že se Andrej nyní rozhoduje, cítila, že to nebude v její prospěch. K těžkému rozhovoru došlo na vrcholu jarního rozkvětu za oknem.
Ptáci štěbetali, šeříky na dvoře vydávaly vůni. Otevřeným oknem se do kuchyně, kde se Andrej Marii vysvětloval, vytrvale vkrádaly vůně.
— Potkal jsem jinou ženu a ta je silnější než já. Nežiji, nedýchám, neexistuji, pokud tu není alespoň pár hodin. Iriši budu pravidelně posílat alimenty, ale už nebudu zůstávat v našem domě daleko od své milované ženy.
Andrejovy věci byly sbaleny, zatímco Ira chodil do školy. Maria pochopila, že její manžel snášel peklo studené postele celých osm let, že jeho
Život ženy je také krátký, že všechno bylo nevyhnutelné od chvíle, kdy ji sundali z operačního stolu už jako neúplnou ženu. Kupodivu se neobjevily žádné slzy ani vnitřní nářky.
Byla příliš unavená z neustálého pocitu viny a věděla o sobě něco jiného.
Kdybyste ji znovu postavili před volbu, mít dceru nebo manžela, vybrala by si znovu Iročku.
O pár měsíců později se Maria dozvěděla, že Andrej a jeho nová manželka se přihlásili na směnu do Norilska. Tam se jejich stopy rychle ztratily pod závějemi, žádná legrace, jen 300 kilometrů k polárnímu kruhu.
Andrej dodržel svůj slib, peníze pro dceru pečlivě, přesně včas, do prvního dne nového měsíce převedl. Maria a její dcera začaly žít spolu. Irina se při rozvodu bezpodmínečně postavila na stranu matky, v osmi letech se poddala jako dospělá.
– Mami, vždycky budu po tvém boku, muži někdy odcházejí k jiným ženám, taková je prostě jejich povaha.
Maria se pak srdečně zasmála, objala svou dceru, která už začínala uvažovat jako dítě, a odpověděla:
– Jednoho dne, drahá, potkáš svého člověka, svou spřízněnou duši a změníš svůj ironický postoj k mužskému pohlaví. O tomto tématu s tebou ještě nejednou probereme.
Jako by viděla do budoucnosti.
Iročka se z neohrabané teenagerky už v patnácti letech proměnila v absolutní krásku. Dalo by se si sednout a namalovat si ji. Lehká, dobře stavěná, s obrovskýma modrýma očima, rovnými dlouhými vlasy barvy antracitového uhlí, ženská, brzy zformovaná postava.
Spolužáci ji bombardovali vzkazy s nabídkami do kina nebo na diskotéku, ale srdce krásky se nečekaně ukázalo být zabrané. V sousedním domě bydlel trochu drzý, ale zároveň velmi milý chlapík jménem Arťom. Případ, kdy ženy všech věkových kategorií omdlévají a vrhají po něm líné pohledy.
Arťom byl ironický a odvážný, skvěle stavěný, s mužnou brutalitou ve svém chování. Zároveň z nějakého důvodu procházel kolem ženského pohlaví lhostejně. Neběhal na schůzky, neklepal na dámské dveře. Pracoval jako právník v jedné z moskevských advokátních kanceláří. Zabýval se převážně občanskoprávními případy, bez jakékoli kriminality či zločinu.
A přesto na něm bylo něco nepolapitelného, kluzkého, temného. Maria si ani nedokázala vysvětlit, proč se jí tak sevřelo srdce, když přistihla svou nyní sedmnáctiletou dceru, jak sedí u okna ve službě. Irisha si ani hned neuvědomila, že její matka už je poblíž a také se dívá na Arťoma, jak pomalu kráčí k zbrusu novému zahraničnímu autu.
Tento mladý muž se narodil se stříbrnou lžičkou v ústech. Jeho otec byl diplomat, matka divadelní herečka. Jeho rodiče byli v Moskvě veřejně známé osobnosti. Obývali celé patro svého domu. Koupili a zrekonstruovali hned dva sousední byty. Ne dům, ale sídlo v klidné zelené čtvrti hlavního města. Žena si pak pomyslela:
— Bože můj, proč se Irině líbil?
Něco na něm mě znepokojuje. Proč? Ještě to nechápu.
Arťom byl o 10 let starší než Ira. Mezi nimi ležela hluboká propast jeho už tak nějakých životních zkušeností, vysokoškolského diplomu, začátku jeho kariérního vzestupu a její dívčí naivity a čistoty absolventky desáté třídy.
— Zázrak se nemůže stát, a to je skvělé, pomyslela si Maria.
Nikdy si toho malého spratka nevšimne. Kolik místních i zahraničních holek ho začalo lovit, ale všechny už prošly.
Ano, všímal si. Najednou ztuhl, když vešly Maria a Iřiška naložené nákupem. Galantně jim otevřel dveře, hodnotivě se podíval na Iru a potichu se zasmál.
Dívka v jeho přítomnosti okamžitě ztuhla, ztuhla před schody jako socha, zatímco Maria ji málem narazila nosem do zad.
– Ira, tenhle mladík je z jiného světa. Nejsi jeho typ. Zlomí ti srdce, nebudeš mít čas se vzpamatovat.
Dcera se styděla, ale rychle se vzpamatovala.
– Miluju ho, mami. Miluju ho tak moc, že tě tentokrát ani nebudu poslouchat. Zavolá mi kamkoli, nebudu ani vteřinu přemýšlet. Tohle je moje volba, budeš se s tím muset smířit.
“Pravá dcera svého otce,” pomyslela si Maria okamžitě. “I on se šíleně zamiloval a odmítl kompromisy. Alespoň by se moje nezkušená dívka nedostala do nějaké nepříjemné situace se svou nadpozemskou láskou.”
