– Miši, tvoje matka mi včera volala… Víš, co mi řekla? – zeptala se Lera svého budoucího manžela.
– Hádám, Lere, hádám! – odpověděl Michail. – Znovu požadovala, abychom vyklidili tenhle byt?!
– Ano! Tak vytrvale, že jsem ani nevěděl, co jí mám odpovědět! Řekla, že když se do tří dnů nevystěhujeme, vystěhuje nás násilím! Ale také řekla, že když se nevystěhujeme, musíme jí zaplatit peníze, jako za pronájem!
– Ta stará… – Miša nepokračoval ve větě, která mu už dlouho visela na jazyku. – Zaplatím jí dnes, zaplatím jí tolik, že tohle všechno prostě neunese! Ta matka se úplně zbláznila! Z nějakého důvodu mi nic takového neřekla…
– Co se to mezi námi dvěma stalo? Proč najednou chce, abychom se odstěhovali? Obtěžujeme ji tady nějak? Platíme energie a pravidelně, bez dluhů! Nic nepokazíme, nezakládáme nevěstince! Ani nikoho sem nevozíme, my dva jsme celý den v práci!
– Neboj se, Lere, promluvím si s ní o tom dnes! Nejsem si jistý, ale hádám, proč to požaduje! Nejspíš kvůli Vitkovi! Je to její oblíbenec a už… Za skoro týden mu bude osmnáct! Takže se začíná předvádět! Aby tenhle parchant dostal tenhle byt! Ale oni nic nedostanou, ani ona, ani on! – kategoricky prohlásil Michail.
– Nebojíš se, že nás odsud prostě vystěhuje?! Tohle je její byt…
– Tenhle byt se ani zdaleka neblíží jejímu a ona s ním nemá nic společného, tohle je byt matky mého otce, tedy mé babičky! Kterou organicky celý život nesnášela! S kterou se hádala pokaždé, když se viděly! A teď najednou potřebuje svůj byt! Spolu s jejím Vitěnkou-nedokončeným-se bude nerovnoměrně odlupovat! Kterého jsem v dětství nedokončil! Nesnáším ho! Celý svůj život, co si pamatuji, moje matka nosila domů to nejlepší pro tohoto primáta a já… zdá se, že hraji roli nemilovaného syna! Mám pocit, že nebýt mého otce, poslala by mě do sirotčince!
– To myslíš vážně? – překvapila se Valeria. – Cože, vážně?
– Vážně, Lere, velmi vážně!
– Proč jsi mi to neřekl dřív?
– Nechtěla jsem, nechtěla jsem tě tím zatěžovat, nechtěla jsem to teď, jen jsem to všechno na tebe vyvalila z emocí! Odpusť mi!
– To je v pořádku! – řekla dívka a objala svého přítele. – Všechno chápu dokonale! Vážně… Nemyslela jsem si, že je ve vaší rodině všechno tak vyhrocené!
– Dobře, zlato, nedělej si s tím starosti! Já to vyřeším! A vyřeším to dnes! – slíbil Misha.
Večer, po práci, jel Michail autem k matce a mladšímu bratrovi.
Muži neměli klíče od bytu rodičů. Maminka vyměnila zámky, jakmile se Michail odstěhoval. Měl jen klíč od vchodu.
Míša vyšel do čtvrtého patra a stiskl zvonek. Chvíli slyšel nějaký povyk za dveřmi, uvnitř bytu, ale nikdo nespěchal, aby mu dveře otevřel.
Pak muž zároveň zaklepal a zazvonil. Slyšel nespokojený pláč Viktora, Michailova mladšího bratra. Přistoupil ke dveřím a podíval se kukátkem.
„Kdo je tam?“ zeptal se Viťa drzým hlasem.
„Hraješ si s kuličkami nebo co? Otevři!“ odpověděl starší bratr.
„Maminka není doma a říkala, že když se dnes objevíš, tak tě bez ní nepustím dovnitř!“ ozvalo se zpoza dveří.
„Říkal jsem ti, otevři! Přestaň se předvádět!“ – zavrčel Michail.
– Vypadni odsud! – křičel Viktor. – Nic ti neotevřu! Nebo jsi mi přinesl klíče od babiččina bytu? – ušklíbl se.
– Donutím tě ty klíče sníst! Raději hezky otevři dveře, jinak…
– A co mu uděláš, když ti teď neotevře? – ozval se za chlapíkem protivný hlas jeho matky.
– Uvidíš! – řekl chlapík rozzlobeně.
– Vítenko, otevři dveře! – zeptala se matka jemným hlasem svého nejmladšího syna. – To je máma!
Zámek na dveřích několikrát cvaknul a dveře se otevřely.
– Slyšela jsi, ano, mami, právě mi vyhrožoval! Slíbil mi, že mě donutí sníst klíče! – začal si Viťa stěžovat matce.
– Ničeho se neboj, nic ti neudělá! – slíbila máma svému mazlíčkovi. – A ty pojď dál, proč stojíš ve dveřích? – Okamžitě změnila tón hlasu na přísnější a obracela se k Míšovi.
– Proč jsi volala Leře? – syn se okamžitě zeptal matky.
– Z jakého důvodu! Protože nezvedáš telefon, když ti volám! A jak jinak tě můžu kontaktovat, nevím!
– A nemyslel sis, že s tebou prostě nechci mluvit?! I když… Ty a já si myslíme – to jsou protichůdné věci!
– Tak se neopovažuj takhle mluvit se svou matkou! Štěňátko! – štěkla Alla Alexandrovna na syna.
– Jsi moje matka? – ušklíbl se chlap. – Viděl jsem lidi jako ty, víš, kde jsou matky?! Co jsi chtěl? No tak, mluv rychle a já půjdu!
– Nebo ti tvůj záchodek nic neřekl?! – řekla Alla Alexandrovna posměšně.
Míša se zdál být blázen. Přiskočil k ženě, která byla považována za jeho matku, chytil ji levou rukou za hruď a trochu ji zvedl. Takže teď stála a sotva se prsty u nohou dotýkala podlahy.
– Jestli ještě jednou vykřikneš něco takového o mé budoucí ženě, srovnám tě i s tvou blbkou se zemí! A je mi jedno co.
Co se mnou bude potom! Ty, když jsi celý život skákal s muži a podváděl svého otce, neznamená to, že všichni jsou jako ty!
V tu chvíli byl Míša připravený prostě ustřelit matce hlavu. A opravdu to chtěl. Viděl, že se velmi bojí, a Viťa, jeho mladší bratr, tam jen stojí a natáčí všechno, co se děje, na svůj telefon.
Michail pustil matku a prudce se vydal k bratrovi, aby mu vzal smartphone. Viktor si uvědomil, že se bratr pohybuje jeho směrem, a pokusil se proklouznout do svého pokoje, ale neměl čas. Míša chytil chlapa za zátylek a několikrát s ním praštil o zeď. A telefon mu prostě vypadl z rukou. Pak ho zvedl a strčil do kapsy.
„Co to děláš?“ křičela Alla Alexandrovna. „Hned zavolám policii!“
„Zavolej jim, zavolej jim! Myslím, že je bude velmi zajímat, co tvůj milovaný syn dělá ve volném čase!“ – Ano, Vítenko?! – Míša se otočil k mladšímu bratrovi. – Řekni mamince, čím se živíš!
– Dobře, nech Vítenku na pokoji! – štěkla maminka na svého nejstaršího syna a rozpačitě zaváhala. – Nikomu volat nebudu, ale ty vystěhuješ byt své babičky, dávám ti na to tři dny! A pokud se odtamtud neodstěhuješ se svým… – nedokončila větu. – Pak udělám všechno pro to, abych tě odtamtud legálně vystěhovala!
– Ne, mami, ani mě nenapadne vystěhovat se z tohoto bytu a je mi jedno, co budeš dělat dál! Protože, pokud vím, víš, co tvůj Vítenka dělá! – Míša se usmál. – Jasně? A pokud to nevíš, tak ti můžu hned teď pustit zajímavý film o tom, jak tvůj nejmladší prodává drogy! Nebo si myslíš, že jsem k tobě sem, do téhle hadí jámy, přišel nepřipravený?! Dej mi rychle dokumenty k bytu, kde bydlím! – přikázal Miša.
– Mami, nic mu nedávej! – zapištěl Viťa.
– Zavři hubu! – okamžitě zareagoval Miša a pořádně kopl svého malého bratra.
– Nesahej na Viťu! – znovu zakřičela maminka.
– Dokumenty, utíkej! A zítra na mě tenhle byt přepíšeme! Jinak ti tu udělám takovou zábavu! Prostě ti to slibuji! Tvůj Viťa se dostane do vězení! Garantuji ti to! Mám na to všechno, co potřebuji! A pokud mi nevěříš, tak se na to podívej!
Michail si na telefonu pustil video, na kterém jeho malý bratr prodává drogy teenagerům, jako je on. Maminka neochotně vzala zařízení, pár vteřin se na něj dívala a hned se pokusila video smazat.
– Smaž to, smaž to! Nevadí mi to! Nemyslel sis, že mám jen jednu kopii tohohle mistrovského díla?! I když, ano, promiň, kde jsi a kde je to blbost! Jsem pomalý! – zasmál se Miša. – Mimochodem, tohle není ojedinělý případ, moji přátelé už dlouho sledují tvého potomka! Existují dokonce videa, kde jednomu z nich prodává svůj jed! A myslím, že policii taková videa velmi zaujmou! A pak ti, pro které tento zázrak funguje, ti zařídí takovou zábavu, že si to ani nedokážeš představit!
– To neuděláš! – řekla Alla Alexandrovna svému nejstaršímu synovi.
– Co tě k tomu vede? Za tohle bych ho s radostí ukopala k smrti! Ale ještě to neudělám! DOKUMENTY! KDE? – Míša prudce změnila téma.
– Když udělám všechno, jak žádáš, nic takového neuděláš? – zeptala se máma.
– Rozmyslím si to! – Míša se ušklíbla. – No, budu muset dlouho čekat?
Alla Alexandrovna rychle odešla do ložnice a o pět minut později přinesla Michailovi všechny papíry, které po ní požadoval. Míša si všechno pozorně přečetl, podíval se na maminku a cítil se znechuceně v tomhle bytě, mezi těmi dvěma lidmi.
– Zítra ráno tě vyzvednu a půjdeme ten byt přeregistrovat na moje jméno! Rozumíš mi?
– Rozumím! – nespokojeně si odfrkla Alla Alexandrovna. – A až všechno udělám, smažeš všechna ta videa a slíbíš mi, že s nimi nic neuděláš a odneseš je na policii?
– No, rozhodně ti nic neslíbím! Jediné, co ti můžu slíbit, je, že si to pořádně rozmyslíš! – Míša se znovu spokojeně usmál.
– Ani si nedokážeš představit, co ti udělají, když se k tomuhle videu, na kterém jsem, dostanou policajti! – Viťův hlas se náhle znovu ozval.
– Ale dokážu si moc dobře představit, co ti udělají, brácho! A o mě se neboj! Takových lidí se nebojím, jsem mnohem děsivější než oni! Ani si nedokážeš představit, jak moc! A pokud bude nutné, prostě je všechny vystřihnu, a pokud to opravdu bude nutné, udělám totéž s tebou! A věř mi, že mě svědomí nebude trápit! Tuto zemi prostě potřebuje očistit od lidí, jako jsi ty a oni! Tak do zítřka, mami!
Míša se znovu podíval na matku a bratra a odešel z bytu rodičů. Kupodivu se po všem, co se právě stalo, cítil tak klidně. Byl klidný a spokojený.
Když přišel domů, nevyprávěl své snoubence všechny podrobnosti rozhovoru s matkou a bratrem. Řekl jí jen, že brzy bude tento byt jeho. A že jeho ani Leru už nikdy nebude obtěžovat. A ukázal jí dokumenty k bytu.
, kterou matka osobně předala svému synovi.
Druhý den ráno Miša, jak slíbil, vyzvedl svou matku a jeli přeregistrovat byt jeho babičky na jejího vnuka. Matka nejprve seděla na sedadle spolujezdce v synově autě a jen mlčela s velmi nespokojeným výrazem ve tváři.
Míša také mlčel, prostě neměl s matkou o čem mluvit. A ani se mu nechtělo. Ale v půli cesty Alla Alexandrovna řekla synovi:
– A ty jsi opravdu mohl udat svého bratra?
– A ty opravdu všechno víš a kryješ to nedorozumění? Jsi s ním v tom, nebo co?
– Na to jsem se tě neptala!
– Gratuluji ti k tomu! Ale odpověz na mou otázku! Opravdu všechno víš a nesnažíš se ho nějak ovlivnit, aby to nedělal?
– Ale on to sám nepoužívá!
– To myslíš vážně? – zasmál se Miša. – To mi teď říkáš vážně? Krysy jako tvůj Viťa by měly být rozdrceny hned při narození! Kdyby nešířily tenhle brak, nikdo by ho nepoužíval! Je to stejné, jako kdyby se v obchodech neprodával alkohol, nikdo by ho nepil! Není chyba alkoholiků, že pijí, ale těch, co tenhle jed prodávají! Kdyby nebylo těch, co tohle všechno vytvářejí a prodávají, nikdo by nepil, nekouřil, nepálil ani nesmrkal! Takže tuhle šmejdku je potřeba rozdrtit v první řadě! – vyhrkla Míša dojatě. – Neužívá! Ty jsi prostě matka roku, sakra!
Alla Alexandrovna se okamžitě odmlčela a neřekla ani slovo, dokud nedorazila na místo určení.
Míša trvalo několik dní, než se stala plnohodnotnou majitelkou bytu své babičky. Poté varoval matku, že pokud Viktor nepřestane dělat to, co dělá, všechna tato videa se dostanou do rukou lidí v uniformách. A její syn vážně skončí.
Ale Viťa matku neposlouchal a dál dělal ošklivé věci. A nakonec ho při tom i přistihli.
Policie jednoduše anonymně obdržela videa, na kterých Viťa prodává drogy. A pak, jak Míša slíbil, si jeho matka a mladší bratr začali užívat velmi zábavný život.
