S věkem přicházejí nejrůznější problémy, zejména zdravotní. To se stalo i mé matce. Potřebovala neustálou péči, nemohla se už sama pohybovat po domě, o cestě do obchodu nebo do lékárny ani nemluvě.
Proto jsem se rozhodla, že matka bude žít s námi. Mám bratra, ale ten žije v jiném městě, ale pokaždé pomáhá mamince koupit potřebné léky. Když jsem manželovi řekla, že matka bude žít s námi, reagoval normálně.
Chápala jsem, že mu to může být nepříjemné, že mu tchyně bude neustále na očích, že už na sebe nebudeme mít čas, že už nebudeme mít vlastní atmosféru. Nakonec mi sám řekl, že si připadá, jako bychom měli doma pořád nějaké hosty. Ale nemohla jsem si pomoct.
Maminka s námi žila dobře, a to je nejdůležitější. I když je trochu na obtíž, musím trávit spoustu času tím, že se o ni starám, hlídám ji a uklízím po ní, ale pořád je to moje máma. A pak jsem si začala všímat, že se můj manžel vrací z práce velmi pozdě.
Začal každý den ponocovat, o víkendech někam odjížděl a dlouho se nevracel. Neustále seděl u telefonu a s někým si psal, což pro mě bylo opravdu stresující. Když jsem se zeptala, s kým mluví, okamžitě odešel do jiné místnosti. Jednou jsem neodolala a vlezla mu do telefonu.
Viděla jsem jeho korespondenci s nějakou ženou. Manžel jí každý den posílal vtipy, jak je unavený z tchyně a že chce ode mě co nejdříve odejít. Pomáhala jsem mu s tím. Ráno už stál na schodišti se svými věcmi. Ani nechápal, proč ho vyhazuji. Ale jsem ráda, že jsem se zbavila toho zbytečného člověka ve svém životě, a teď se můžu věnovat své matce.