Jakmile Ljuba překročila práh svých čtyřicátých narozenin, jako by jejího manžela někdo nahradil. A to se projevilo i v Pavlově chování při manželčiných výročích.
– Jednou nohou už je v hrobě! – kdákal si.
Jako by místo Pavla mluvil někdo jiný. Luba poslouchala a nemohla uvěřit, že to jsou slova jejího manžela. Milovaného manžela, na chvilku.
Pavel neúnavně opakoval fráze jako:
“Je ti už čtyřicet – čaj, nejsi žádná holčička!
Pět desítek máš za sebou – přivítej západ života, matko.
„V čtyřiceti je čas začít šetřit na pohřeb!“ a tak dále.
Pavel to říkal přímo před hosty! Luba se červenala a bledla. Všichni přítomní to brali jako vtip. Nebo alespoň předstírali. Oslavenkyně si zpočátku také upřímně myslela, že si její manžel jen tak žertuje. Vždyť přece musí chápat, že jeho žena takové slova zjevně nemá ráda.
Zvlášť v den narozenin.
Od té chvíle se však Pavlův vztah k ženě stal stále více ponižujícím. A podobné fráze nepřestaly, ale staly se každodenní. Jako by muže zasáhlo číslo „40“ v věku jeho ženy.
Luba byla z manželových slov naprosto zmatená. Nevěděla, jak na takové výroky reagovat. Manželka se pokusila s Pavlem promluvit. Ale jakmile začala rozhovor, on to hned odbyl vtipem.
„Takové vtipy se mi nelíbí!“ prohlásila Luba uraženě. „Přestaň, prosím tě!“
„No tak, Luba! Proč jsi najednou přestala oceňovat můj humor?“ usmíval se Pavel. „Dělám si legraci, legrace! Ber to s nadhledem. Nebo ti snad s přibývajícím věkem začaly pracovat hormony?“
„Co s tím mají společného hormony?“ rozzlobila se Luba a ukončila rozhovor.
Nedokázala se muži dostat pod kůži. Vždycky to vypadalo, že právě Luba nemá pravdu. To ženu rozčilovalo ještě víc.
Tím spíš, že podobné urážlivé poznámky o věku manžel vhazoval mimochodem do běžné konverzace.
„Co jsi čekala, vždyť je ti už 40!“ – stačilo, aby si Luba postěžovala na bolesti zad nebo únavu po práci.
„V čtyřiceti už je pozdě na to, aby ses tím zabývala,“ – když žena vyprávěla o hrubém pokladníkovi nebo drzém člověku ve frontě.
A stačilo, aby se Luba stěžovala na žmolek na punčochách, a manžel jen mávl rukou:
„Kdo se na tebe v 40 let podívá? Netrap se, nikdo tě nepotřebuje, aby si všímal takových maličkostí.“
A pokaždé, když to řekl, bylo to pro ženu jako rána prachovým pytlem do hlavy. Manžel pokračoval v rozhovoru, jako by se nic nestalo. Jako by to pro něj byla fráze, která nic neznamenala. Ale takových frází mohlo být za den desítky.
Luba si mimoděk vzpomněla na módní slovo „abuse“. Dříve si myslela, že to je, když muž otevřeně uráží a ponižuje ženu. Ale teď začala chápat, že abuse může být i skryté. A její manžel se začal chovat jako abuseur právě v momentě, kdy Luba dosáhla čtyřicítky. Doslova v ten samý den.
* * *
Samotnému Pavlovi bylo 49. Luba se rozhodla použít jeho vlastní zbraně.
“Já ve čtyřiceti nemůžu nahlas smát, a ty v devětačtyřiceti můžeš? Já ve čtyřiceti už nemusím držet figuru, a ty v devětačtyřiceti musíš? Já ve čtyřiceti musím o víkendech sedět doma, a ty v devětačtyřiceti nemusíš?
„Samozřejmě, to se nedá srovnávat! To je úplně něco jiného,“ odpověděl.
Jakmile žena začala hádat nebo požadovat vysvětlení, Pavel obratně odvedl pozornost od tématu. Přitom znovu vinil Lubu, jako by sama situaci zveličovala. A zase kvůli hormonům. Které se aktivovaly přesně v 40 letech.
Nejzajímavější je, že tento „věkový abuz“ je z nějakého důvodu zaměřen výhradně na manželku. Ostatní ženy se ho zázračně netýkají.
Společná známá měla jednou narozeniny – 45 let. A Pavel s nadšením opakoval otřepané, ale příjemné fráze: „45 – ženská je zase mladá!“ A oslavenkyni zahrnul komplimenty. Luba se cítila ponížená a znovu si vzpomněla na slova svého manžela na její čtyřicáté narozeniny.
Přítelkyně se ženu snažily uklidnit:
„Je jasné, že tě Paša lichotil. Tak se to na oslavách dělá. No jasně, že ti na narozeniny bude říkat hezká slova. Nevšímej si toho!“
„A proč jsem na své narozeniny od manžela nečekala hezká slova?“ opáčila Luba. „Vždyť jsem byla o pět let mladší.“
A od Pasji jsem slyšela jen jedovaté poznámky o svém věku.
„Vždyť jsi jeho manželka,“ mávla rukou druhá kamarádka. „On si z tebe jen dělal legraci. Neurazíš se snad. Cizí člověk by takový vtip nepochopil a urazil by se. To je jasné.“
Ale Luba to nechápala. Lidé kolem ní jí v čtyřiceti dávali nanejvýš 30–35 let. Dokonce i Ivan, svobodný bratr jejího manžela, na tom nešťastném výročí řekl, že jeho švagrová vypadá úžasně a mladě na svůj věk. A že Pavel má s takovou ženou velké štěstí.
„To je to, co znamená rodina! Vždycky říká jen samé hezké věci,“ zasmál se tehdy Pavel. „Díky, Váne! Jenže Luba už překročila padesátku. A zboží, tak říkajíc, ztratilo na ceně.“
Švagr bral slova svého bratra jako vtip a odpověděl mu stejným tónem?
„Za takovou ženu se muži budou prát i do 80 let!“
„To říkáš proto, že nežiješ s Lyubkou každý den. A nevidíš ji ráno.“
Všichni se samozřejmě zdvořile zasmáli. Ale hosté i oslavenkyně měli nepříjemný pocit. Jen Pavlovi to bylo jedno.
„Co to vůbec je za řeči?“ odvedla manžela stranou a zašeptala mu do ucha. „Ty považuješ i své čtyřicetileté přátele za ‚kluky‘. A říkáš, že mají všechno před sebou. Ale pro mě je všechno nejlepší už za mnou, protože mi je už 40. Co je to za ageismus?“
„Ljubasik, nerozčiluj se! Já tě miluju. Dělám si legraci, legrace,“ zasmál se Pavel, políbil ženu na tvář a vrátil se k hostům.
* * *
Ve všech ostatních aspektech jejich života je vše beze změny. Ale jakmile manžel připomene Lube její „čtyřicítku“, žena je připravena utéct před tímto tísnivým tlakem kamkoli.
“Možná si na sobě nevšímám něco, co je pro Pašu zřejmé? – trápí se Luba. – Nebo je to u něj jen nějaká posedlost číslem „40“? A teď s každým rokem budou jeho narážky jen horší?”
Luba se dokonce obrátila na psychologa, aby utišila tuto úzkost a rostoucí pocit vlastní nedostatečnosti.
„Všechno je v pořádku,“ potvrdila psycholožka. „Váš manžel má vnitřní strach. Vedle tak mladistvé ženy se cítí starý. A aby tuto úzkost skryl, začíná vás ponižovat, aby odvedl pozornost od vlastního pocitu méněcennosti.“
„Jak to?“ nepochopila Luba.
“Bojí se, že jednoho dne si uvědomíte jeho věk a rozhodnete se hledat někoho mladšího. Proto se Pavel sám chová jako mladík. Co se stane, když se mu podaří přesvědčit vás, že jste stará?
Luba pokrčila rameny.
„Pak si uvědomíte, že ve vašem věku už nikoho lepšího nenajdete. A zůstanete s Pavlem až do smrti. “Kdo by tě chtěl po čtyřicítce”, to jsou jeho slova, že? Právě tuto myšlenku vám chce váš manžel vtlouct do hlavy.
„Ale efekt je opačný!“ namítla Luba. „Paša mě začal strašně rozčilovat. Už nemůžu dál snášet takové chování. Začala jsem uvažovat o rozvodu, i když dřív mě to ani nenapadlo. Myslela jsem, že s Pašou budu žít až do smrti, takříkajíc. Duše v duši.“
„Prostě máte v pořádku sebevědomí a sebedůvěru. Pavel to nemá. Váš manžel trpí nízkým sebevědomím. A všechna jeho slova jsou jen předstíraná odvaha. Pavel chce, abyste se vnímala jako stará žena, abyste prostě “stárla” spolu s ním. A k tomu používá pasivní agresi.
* * *
Po sezení u psychologa se Luba zamyslela.
Vypadá mnohem mladší než její manžel a rozdíl mezi nimi je s každým rokem stále zřetelnější. Psycholog jí doporučil, aby Pavlovi lichotila, aby zvýšila jeho sebevědomí.
„Můžete obdivovat, jak dobře vypadá. A říkat mu, že je ještě mladý. Pokud chcete snížit jeho úzkost a zachránit manželství,“ navrhla psycholožka.
Ale Luba si uvědomila, že nechce Pavlovi lhát nebo lichotit, když on sám ji ponižuje.
„Není to přece dítě, abych mu neustále zvyšovala sebevědomí!“
A přitom jsem mu dovolila, aby mě urážel, namítla Luba. – Nedokážu si představit, že bych se držela zpátky a polykala věty jako „Neměla by sis brát to tričko, už nejsi holčička“. A na to odpovídat: „Jak skvěle vypadáš – jsi jako mladý krasavec z obálky!“ To je přece nesmysl!
„Mnoho mužů prožívá krizi středního věku velmi bolestivě. Nejsi jediná, kdo se s tím setkal. Obvykle to přejde. Ale kolik měsíců nebo let to bude trvat v konkrétním případě, to nikdo neví,“ řekla na závěr psycholožka.
Luba se rozhodla trochu počkat.
* * *
Blížil se svátek 8. března.
Luba se těšila na den odpočinku, krásy a blaženosti. Den předtím byla u kosmetičky, nechala si udělat nový účes a koupila si krásné prádlo. Pavel jí vždy daroval nádhernou kytici červených růží. Bylo to samozřejmě banální, ale Lube se to stejně líbilo.
Tentokrát jí však manžel ráno daroval kytici mimózy.
„Ti květináři jsou úplně drzí,“ začal si stěžovat. „Tulipány prodávají za cenu růží! Ještě že jsou babičky se svými zahrádkami. Dřív jsem si říkal, komu asi prodávají tu mimózu. Teď už chápu, že právě čtyřicátníkům. Takže tohle je pro tebe, Luba!“ a Paša jí podal svou nevýraznou kytici.
„A psychologové si opravdu myslí, že ho mám ještě pochválit? – prolétlo Lube hlavou. – Co mu mám říct hezkého? “Jsi tak chytrý – odhalil jsi tajemství babiček! Tvůj mozek funguje jako mozek dvacetiletého kluka!„ To je úplný blábol!“
Žena jen přikývla a nasadila něco jako úsměv. Pavel si toho ani nevšiml a požádal o snídani.
„Dneska vaříš ty,“ připomněla mu Luba. „Ale když nic není, půjdu se najíst do kavárny. Sama! Jak jsi to říkal? ‚Ve čtyřiceti si žena může dovolit snídat sama jen to, co má ráda.
‘“ „To jsem neřekl,“ namítl manžel.
Ale Luba ho už neposlouchala a začala se převlékat. Tehdy Pavel si všiml nového županu své ženy.
„Jaké krajky v tvém věku?“ reagoval. „Povislá čtyřicetiletá těla už se nemají zdobit, ale schovávat.“
Luba se dokonce zasmála absurditě jeho slov. „Ovislým tělem“ se nikdy nechlubila. Bylo vidět, že se ji manžel snaží úmyslně urazit. Bylo to urážlivé, zvlášť v takový svátek. Oblékla se a odešla do kavárny.
* * *
Večer na rodinné oslavě k příležitosti 8. března daroval Ivan své snaše nádhernou kytici prašně růžových růží.
„Vždycky jsem si myslel, že červené růže jsou pro starší ženy. Ale ty, Ljubočko, vypadáš nádherně! Jsi jako rozkvetlá mladá růže!“
„Ty jsi ale lichotník, bratříčku!“ začal Pasha svou písničku. „Jaké růže? Ženě po čtyřicítce se mají dávat jen mimózy.“
„Neposlouchej ho,“ řekl Ivan.
„Jsi prostě krásná! A růžová ti moc sluší!“
„Možná jsem si vybrala špatného bratra, co, Vaňo?“ mrknula na švagra Luba.
„Lubasi, co to říkáš?“ nepochopil Pasha.
„Dělám si legraci, legrace,“ usmála se žena.
Ale všimla si, jak se při jejích slovech zableskly oči mladšího bratra jejího manžela. Následující den pozval Ivan svou švagrovou na kávu do kavárny. Ona souhlasila. A za měsíc se Luba přestěhovala k Ivanovi a podala žádost o rozvod.
Pavlovova rodina s nimi oběma přerušila veškeré styky. Luba se s Vánem vzali hned po rozvodu. A ještě ten samý měsíc žena otěhotněla. Se starším bratrem za 11 let manželství neměli žádné děti.
