– Mami, musím po škole jezdit autobusem sama? – zeptala se Vika.
– Já nevím. Zavolej mi po hodině a pak se rozhodneme,” odpověděl jsem.
Po rozloučení jsme se rozešli: Vika vystoupila z auta a já se vydal do práce, kde mě čekal náročný den.
Posledních několik let vychovávám svou dceru sama. Žili jsme skromně, ale bez dluhů a půjček, což nebyl malý úspěch.
S Vickyiným otcem Koljou jsme se před několika lety rozvedli. Zamiloval se do bohaté blogerky a rozhodl se s ní začít nový život. Na rovinu mi řekl, že potkal někoho jiného a chce být jen s ní.
Po rozvodu měla Vika obavy, ale časem si na náš společný život zvykla. Jejich vztah s otcem byl stále slabší a slabší. Kolja zřídkakdy volal, téměř nejezdil na návštěvy a jejich vztah ochladl.
Její bývalý manžel se občas ozval. Volal a ptal se, jestli Vika nepotřebuje oblečení nebo něco jiného. Tím komunikace obvykle končila. O vztahu jsme se nedozvěděli, neměli jsme žádné konflikty.
Žila jsem si svůj život a snažila se nemyslet na své předchozí manželství. Pracovala jsem, starala se o dceru a občas si vyšla s kamarádkami. Neměla jsem moc volného času.
Jednoho rána zavolal Kolja. Nejprve se zeptal na obvyklé otázky ohledně Vickyiných potřeb a pak ji požádal o svolení k rozhovoru.
– Máte její číslo, zavolejte jí,” odpověděl jsem.
Ten hovor mi připadal zvláštní, ale rychle jsem na něj zapomněl, ponořený do své práce. O několik dní později jsem si však na tuto událost vzpomněl.
Potkal jsem Cyrila, starého známého, s nímž jsem se spřátelil během svého manželství. Řekla mi zajímavou novinku:
– Koljův přítel přišel o všechno. Má problémy s finančním úřadem, její firma byla zabavena. Teď je bez peněz. A Kolja prý už skoro rok nepracuje. Prý ji opustil. Zřejmě chce jen radost, ale ne strádání.
Večer mi Vika řekla, že jí volal otec a ptal se na počítač.
– Potřebuje ho do práce,” vysvětlila dcera.
– Máme jen tvůj a můj. Nic navíc,” odpověděl jsem.
O několik dní později se u nás zastavil Kolja. Byl jsem sám – Vika se ještě nevrátila ze školy.
– Přinesla jsem Vice nějaké sladkosti, chtěla jsem si s ní promluvit. Myslím, že bude mít radost,” řekl.
– Ještě tu není, ale jestli chceš, můžeš počkat.
Kolya s námi strávil několik hodin. Mluvili jsme o neutrálních tématech, nedošlo k žádným konfliktům. Myslel jsem si, že tato návštěva bude pouhou formalitou.
Postupem času se můj bývalý přítel začal objevovat stále častěji. Jednoho dne si Kolja všiml, jak je můj byt útulný:
– Všímala jsem si, jak útulnou atmosféru vytváříš.
Jednoho dne si Kolja všiml, jak je můj byt útulný:
– Dřív jsem si nevšiml, jak dobře umíš vytvářet atmosféru. Tak ráda bych tu zůstala déle, abych si odpočinula. Je tu takový klid a pohoda.
Okamžitě jsem věděl, na co naráží. Potřeboval dočasný úkryt. Nechtěla jsem se k němu vracet, ale nechtěla jsem ho urazit. Tak jsem předstírala, že si jeho narážek nevšímám.
Jednoho dne mě Kolja přímo požádal, abych se k němu vrátila. Stalo se to, když věšel poličku. Když jsem důrazně odmítl, okamžitě upustil šroubovák a odešel. Uvědomil jsem si, že jsem se rozhodl správně.
Večer mi Vika řekla, že jí otec napsal, že jsem ho vyhodil. Nepopřela jsem to.”
– Udělala jsi správnou věc, mami,” podpořila mě dcera.
Byla jsem ráda, že mě Vika pochopila. Pokračovali jsme ve svých životech a řešili své vlastní problémy.
Kolja se mě ještě několikrát pokusil kontaktovat, chtěl se mnou mluvit, ale už jsem ho do svého života nepustila. Pak zmizel úplně, přestal komunikovat i s Vikou. Zřejmě si uvědomil, že je zbytečné vyvíjet na mě nátlak prostřednictvím mé dcery.
Nedávno mi zvýšili plat a já se teď snadno obejdu bez peněz, které mi dával Kolja.
