Když Anton oznámil své ženě, že tento víkend bude opět pryč, Anna byla rozrušená. Má v náručí roční dítě, je s ním velmi unavená, dělá všechny domácí práce a on jen chodí ven s kamarády. Ale když se Anton rozhodne, že půjde, tak jde. Jeho kamarád se ženil a on musel jít. Hannin názor mu nevadil. V pátek odpoledne odešel z práce rovnou na rozlučku se svobodou. V pozdním odpoledni začalo být dítě rozmarné. Anna mu změřila teplotu a ukázalo se, že má vysokou teplotu.
Zavolala manželovi, aby přišel, ale Anton zavěsil s tím, že mu rostou zoubky a že to není nic vážného. Ale dítěti bylo čím dál hůř. Hanna zavolala záchranku a rodiče. Pokusila se zavolat manželovi, ale ten si vypnul telefon. Rodiče přijeli ve stejnou dobu jako sanitka.
Lékař konstatoval, že dítě trpí vážnou nemocí a potřebuje ústavní léčbu. Dítě bylo přijato do nemocnice. Ráno ji a dítě navštívili rodiče Anny a přinesli jim jídlo a potřebné věci. Anton přišel domů pozdě, viděl, že nikdo není doma, usoudil, že jeho žena a dítě jsou u rodičů, a Anně ani nezavolal.
Další dva dny také chodil ven s přáteli a teprve v pondělí zjistil, že jeho žena a dítě jsou v obchodě s alkoholem. Mluvil s manželkou a ptal se, kdy se vrátí domů, a Hanna řekla, že v nemocnici zatím o propuštění nic neřekli. Slíbila, že mu zavolá, až budou propuštěni. Požádala ho, aby jí už nevolal, protože se dítě budí a zlobí. Když byla Anna propuštěna, zavolala rodičům. Ti se s ní setkali a nabídli jí, že u nich může nějakou dobu zůstat.
Anna souhlasila, ale nechtěla toho muže vidět. Večer jí muž zavolal, aby se zeptal, proč mu nezavolala. “Jste zaneprázdněný, tak jsem se rozhodla, že vás nebudu obtěžovat,” řekla Anna šibalsky. “Ale kdy přijdete domů?” zeptal se. Jsi nespolehlivý člověk a nejsem si jistá, jestli se k tobě ještě někdy vrátím.
