Poslední rok byl náročný. Někdy přijde nůž do zad z míst, kde to nečekáte, od velmi blízkých lidí. S matkou žijeme ve dvoupokojovém bytě. Můj bratr se oženil před čtyřmi lety.
Zdá se, že od té doby opustil všechny rodinné vazby a tancuje podle své ženy. Řídí ho, jak se jí zlíbí. Snažili jsme se na něj nezlobit a hledali jsme výmluvy pro to, že s námi prakticky přestal komunikovat. Ale jeho poslední čin byl příliš.
Přišel a řekl, že mu musíme dát byt, a argumentoval tím, že má dítě. Kdyby mě požádal o finanční pomoc, snažily bychom se mu s matkou pomoci a zapomněly bychom na svou nelibost. Ale on o pomoc nepožádal. Ani se s námi nepokusil promluvit, nařídil nám byt vyklidit a okamžitě podal žalobu.
Tento nesmyslný soud se táhne už rok. Právník nás ujišťuje, že můj bratr nemá téměř žádnou šanci. Upřímně řečeno, víc než materiální stránka mě zajímá ta etická. Mají střechu nad hlavou, bydlí v bytě jeho ženy. Byt je v dobré čtvrti, dvoupokojový.
Moje máma a já nemáme kam jít. Můj vlastní bratr je připraven nechat mě na ulici a poslouchat požadavky své ženy. Nechápu, proč se z něj stal takový člověk, protože se nezdálo, že by měl slabou povahu. Proč ji teď ve všem poslouchá a je ochoten zradit svou rodinu?
Ano, chápu, že mají dítě. Ale měli ho vědomě. Nemohu říci, že by jim něco velmi chybělo. Oba fungují. Tato okolnost činí tento akt ještě negativnějším. Budeme bojovat o byt a jeho zvyky pýchy nebudou úspěšné. Navíc nemá prakticky žádnou šanci.
