Moje manželství s Leshou byla velká chyba. Uvědomila jsem si to dva roky po svatbě, když jsem se mu snažila v noci zavolat s dítětem v náručí. Slyšela jsem jen tóny vytáčení.
Bylo to tak den co den. Po práci Lesha mizel s kamarády a vracel se domů opilý. Bydleli jsme s jeho rodiči. Vzala jsem si ho, ale ve skutečnosti jsem trávila celé dny s jeho matkou. To mě moc neuspokojuje. Nina Petrovna je klasická tchyně, která se domnívá, že její zlatý syn dostal hroznou ženu. Její výmluvy pro synovo jednání jsou jednoduché:
“Je to mladý muž, musí chodit více ven.
A ty musíš být klidná a trpělivá manželka.” V určitém okamžiku mě přestal bavit stav domácí výzdoby a začala jsem balit, abych se vrátila k rodičům. Alexej jako obvykle nebyl doma. Zato tchyně stála nad mou duší a naříkala: -“Tak běž pryč! Kdo si ty a Máša vůbec myslíte, že jste? Vypadni! -Vůbec ti nezáleží na tvé vnučce?
– “Můj syn může mít takových vnuček mnohem víc!” usmála se. Abych byl upřímný, nenašel jsem v tu chvíli slova, abych jí odpověděl. Začali jsme s Mášou bydlet u mých rodičů.
Můj život se uklidnil. O dva roky později vyšlo najevo, že Oleksij zemřel v důsledku opilecké rvačky. Neměl jsem mu to za zlé. Dokonce mi bylo tak nějak líto, že prožil tak bezcílný a krátký život. O půl roku později se na prahu našich dveří objevila moje tchyně. Vůbec jsem nečekala, že ji uvidím. Žádá mě, abych ji nechal vidět její vnučku. Upřímně řečeno, jsem bezradná.
