Ve věku jednoho roku osiřel chlapec. “Není třeba ho zahřívat!” řekla přísně stará chůva. Po nějaké době práce v sirotčinci mohu s jistotou říct, že je to velmi náročná práce. Nevím, proč jsem se rozhodla tam pracovat, protože nad každým novým dítětem pláču a bojím se o jeho osud. Manžel je samozřejmě proti mé práci, když vidí můj emocionální stav, když přijdu domů.
Trvá na tom, abych odešla. Ale já nemůžu odejít, protože kdo bude mít ty děti rád tak jako já? V sirotčinci se odehrálo několik úžasných příběhů, ale tenhle mi utkvěl v paměti nejvíc. Byl už večer a nám volali z nemocnice. Říkali, že nám dnes přivezou ročního chlapečka.
Faktem je, že jeho rodiče měli nehodu, kterou nepřežili, a dítě zůstalo kulatým sirotkem. Neměl tu žádné příbuzné, a tak ho poslali k nám. Dimu přivezli v policejním autě a on byl velmi vyděšený a zmatený. Bylo vidět, že má velký strach, i když neplakal. Bylo zřejmé, že chlapec je v šoku. Když mi Dimu předávali, měl jsem pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi.
Zašeptala jsem mu do ucha, aby se nebál. V tu chvíli se na mě podíval a po tvářích mu stékaly slzy. Nebyla to však žádná dětská hysterie, kterou všichni viděli. Mlčel a po kulatých tvářích se mu jen kutálely slzy. Nedokázal pochopit, kam se poděli jeho rodiče a jací cizí lidé se kolem něj pohybují. Bylo mi ho moc líto, a tak jsem ho vzal na noc k sobě.
Chtěla jsem ho uklidnit a přečíst mu pohádku. Když Dima usnul, stále se ve spánku třásl a také mu bušilo srdce. Toto vzrušení se přeneslo i na mě. Když jsem viděl, jak těžké je pro Dimu přizpůsobit se, věnoval jsem mu více pozornosti. Cítil jsem, že má stále obavy. “Přestaň za ním běhat! Není tu nic, co by ho zahřálo. Pořád musí žít… sám,” řekla přísně stará sestra.
To jsem nemohla udělat, a tak jsem její slova nechala plavat. Jakmile jsem měl příležitost, hrál jsem si s Dimou. A víte co? Vyhodili mě kvůli tomu. A důvodem byla moje “profesní nevhodnost”. Ukázalo se, že k některým dětem nelze přistupovat zvláštním způsobem. To asi nikdy nepochopím. Je zvláštní, že jsem se s Dimou nemohla rozloučit, a tak jsem mu nabídla adopci. Manžel souhlasil, když dítě viděl na vlastní oči. Nechtěla jsem chlapce nechat na tom chladném místě. Tak jsem se poprvé stala matkou.
