Bylo mi dvacet sedm let, když se do mě zamiloval. Byla jsem rozvedená matka pětileté dcery s vlastním třípokojovým bytem. Byl mladý, pohledný a perspektivní z hlediska své profese. Má ženu a syna. Opustil svou rodinu a požádal mě o ruku. Byla jsem do něj také zamilovaná, a tak jsem souhlasila. Žili jsme s ním 25 let. Narodil se nám syn. Hodně jsme cestovali. Sdíleli jsme dvoupokojový byt (třípokojový jsem plánovala přenechat dceři). Pak začali stavět dům na předměstí. Běhal jsem s dokumenty a pomáhal mu se stavbou. A pak mi najednou přišla textová zpráva z neznámého čísla.
Ukázalo se, že je od jeho přítelkyně.
Ukázalo se, že spolu chodí už deset let. Vyhodil jsem ho z bytu. I když nechtěl odejít. Přísahal, přísahal, že miluje jen mě a že ta druhá je jen pro tělesné potěšení. Myslela jsem si, že když trochu vychladne, odkopne svou přítelkyni, tak ho pustím zpátky. Ale to se nestalo… Obvinil mě, že rozbíjím rodinu. Přivedl si přítelkyni, aby bydlela v jeho domě, který si přihlásil na sebe. To bylo před dvěma lety. Od té doby tam žijí. A on ve svém domě není pánem. Skáče podle not své milenky.
Oficiálně jsme se nerozešli a on s ní není ženatý. To mu ale nebrání v tom, aby si s nimi vášnivě hrál, jak se mu zlíbí. Jemu je teď šedesát, jí pětačtyřicet. “Můj bývalý mi občas zavolá, dělá si legraci ze svého bezcenného života, říká, že miluje a miloval jen mě, a dál žije s ní. Všichni se k němu otočili zády: jeho rodiče, náš syn, naši společní přátelé…
Před rokem jsem slavila svatbu svého syna. Můj bývalý na svatbu pozván nebyl. Můj syn byl proti. Přenechal jsem byt novomanželům a sám jsem se přestěhoval na pobřeží Černého moře. Bydlím v pronajatém bytě. Mám všechny peníze, které potřebuji, pracuji a moje děti mi pomáhají. Snažím se zahojit své citové rány.
