“Víš, kamarádi mi často říkali, že na mě strašně žárlí.” “Co je ti po tom? Žiješ si podle svého. S takovým mužem nic jiného dělat nemůžeš…
Máš štěstí, Marynko, ach, štěstí! Jenže nikdo neviděl, jak jsem doopravdy žila. A to jsem několik let nežila v čokoládě, mírně řečeno, byla jsem vdaná za Andreje. S Andrejem jsem se seznámila v práci. Naše firmy si domluvily schůzku, setkali jsme se a já ho okamžitě okouzlila svým charismatem. Nebo možná lže. Celkově nám oběma bylo kolem třiceti. Neodkládali jsme tuto záležitost, abychom se vyhnuli otázkám typu: “No a kdy to bude? A kdy budou vnoučata?”. Před svatbou mě Andrij často hýčkal dárky a komplimenty, ale pak přestal.
Zpočátku bylo všechno v pořádku: jezdila jsem autem, často jsem pro manžela pořádala romantické večeře, a pak jsem si začala všímat, že na tyto večeře nereaguje tak, jak bych očekávala. Andrij ukázal svou pravou tvář, a tou pravou tváří byla lakota v těle
. “No, proč kupuješ tak drahé ryby? Na trhu se dají sehnat ryby 100500krát levnější. Nebo moje oblíbená: “Drahoušku, vždyť už jsi krásná, mladá, upravená… opravdu potřebuješ tyhle procedury za půl království? Naštěstí jsem vydělávala skoro tolik co Andrij, takže jsem mohla utrácet za své rozmary. Hlavně že Andrij vždycky kupoval všechny nejdražší věci na příjezd přátel nebo příbuzných.
Sám vydělával slušné peníze, takže nebylo třeba šetřit, a já jsem chtěla před kamarády ukázat svůj život v dobrém světle. Každopádně když mi manžel řekl, že se zamiloval do jiné ženy, byla jsem rozrušená, ale sebrala jsem se a šla do svého bytu, který jsme měli už dlouho pronajatý. Ach, jak jsem se pak uzdravila…
Když jsem si jednoho dne šla pro věci po bývalém, zavolala mě do kuchyně jeho nová milenka: “Marino, on mě nepustí ani na manikúru. S ním se nedá žít… Jak jsi s ním mohla tak dlouho žít?” – Zajišťovala jsem se sama, drahá. Nová dívka se dlouho nezdržela. Byla to hezká holka, ale s Andrejem nevydržela déle než rok. Chudák holka, sama si nevydělala žádné peníze… Dovedu si představit, jak to pro ni bylo těžké.
