Sedím na pedagogické radě, nikoho se nedotýkám – schovávám se za zády učitelů a kontroluji písemky z biologie. Práce jsou “slabé”.
A najednou to vidím: jeden ze studentů – ne ten nejlepší – pohořel. Tady je to, co napsala ve své práci… Následující text je reprodukován ve stylu, interpunkci a pravopisu autorky.
Otázka č. 1: Karakodýl je jako jaspis, ale větší. Má šupiny. Karkodýl zahrabává svá vajíčka do písku, protože když spí venku, kazí se.
Otázka 2. Lišky chodí samy a jen někdy ve dvojicích, když potřebují sežrat tulení mládě. Divoký smích; sotva se mi je podaří uklidnit, pobaví učitele.
Najednou v relativním tichu slyším, jak se učitelka angličtiny ptá: “Nechápu, proč ten tuleň vlezl do lesa?” – a tím setkání skončilo.
