Jako realitní makléř pracuji už asi deset let. V profesi, která zahrnuje komunikaci s lidmi, se člověk setkává se spoustou vtipných a někdy i absurdních situací. Alespoň mně to tak připadá. Z mé praxe si vzpomínám zejména na tento případ.
Pracoval jsem tehdy v realitní kanceláři. Víte, často se na nás obraceli starší lidé. Tentokrát nás oslovila žena, které bylo devadesát pět let. Požádala nás, abychom se podívali na její dům a plánovala si koupit jednodušší bydlení, protože o to stávající se už nedokázala postarat.
Druhý den jsem se vypravil na její adresu, abych ji vyfotografoval a nabídl k prodeji. Dům se nacházel na předměstí. Nevypadal nijak impozantně. Malý dvorek kolem budovy byl zarostlý břečťanem. Zřejmě tam nebyl nikdo, kdo by babičce pomohl.
Ani vzhled budovy nebyl nijak zvlášť inspirativní. Byl to obyčejný, starý dům. Ale jakmile jsem vstoupila dovnitř, ústa se mi otevřela. Ukázalo se, že tato žena byla v mládí poměrně úspěšná a do úpravy domu investovala spoustu úsilí a peněz.
Chodba byla laděna do světle zelených barev. Ložnice je laděna do vínových tónů. Veškerý nábytek a dekorace byly pečlivě vybrány.
Když vstoupíte do takového domu, nečekáte, že najdete takový luxus. Všude byly krásné gobelíny s různými biblickými výjevy. Koupelna měla samostatné téma, dokonce i strop byl z mramoru. Vypadalo to tam jako v královské umývárně. Dům jsme úspěšně prodali za poměrně velkou částku. Na tuto příhodu jsem si ještě dlouho později vzpomínal při rozhovoru s kolegy. Na každém kroku se dá najít něco nečekaného a překvapivého.
